Jak pracovat s nepříjemným pocitem v těle?

Možná to znáš.

Najednou se objeví tlak na hrudi. Sevření v žaludku. Knedlík v krku. Úzkost. Smutek. Vnitřní neklid.

Stavy, které mně ženy pravidelně popisují, ale neví, co s nimi. A my si ukážeme krok za krokem, jak s nimi naložit.

První, co většina z nás udělá je, že se ho snažíme co nejrychleji zastavit.

Jak? Přeneseme svou pozornost na něco jiného.

Zapneme televizi.
Vezmeme do ruky telefon.
Začneme uklízet.
Najíme se.
Začneme přemýšlet, proč se mně to děje?

Pojďme se na chvíli zastavit a zamyslet se, proč tyto strategie děláme a kde je jejich kořen?

Stačí se vrátit kousek zpátky a podívat se na to, jak s pocitem zachází naše nejbližší společnost a jak se k němu stavěl, když jsem byla malá.

Co přicházelo?

• trest
• ponížení
• bagatelizace
• zesměšnení
• odvedení pozornosti
• přílišná pozornost a úzkost
• legrace
• zveličení až do trapnosti
• nic – nezájem a ignorace
• samota a opuštění

Všechny scénáře jsou v naší výbavě a popravdě, není možné, aby to bylo jinak. Všechny mají ale jedno společné.

Necítit. Dělat, že se nic neděje.

Jenže naše tělo nikdy nevytváří nepříjemné pocity proto, aby nás trápilo. A to, že nebylo vyslyšeno neznamená, že s tím přestalo.

Každý pocit je zpráva.

A nemusí být nijak složitá. Tělo jen říká, zastav se a všimni si mě.

A to je přesný opak toho, co jsme zažili.

Naučili jsme se své pocity ignorovat. A jazyku těla nerozumíme.

Navíc, tento jazyk není rychlý, jako jazyk mysli. Tělo má zcela jiné tempo a potřebuje naši plnou pozornost, trpělivost a čas. A to jsou přesně principy somatické terapie, se kterou pracuji a která nás vede k tomu, abychom svému tělu daly to, o co usiluje.

Pocit není problém

Velkou část života jsme byli vedeni k tomu, že nepříjemné emoce jsou něco špatného. Ale emoce jen navazuje na pocit, který v sobě cítíme. Je to jako bychom lezly odspoda nahoru.

Pocit – emoce – pochopení / pojmenování.

„Neplač.“

„Neboj se.“

„To nic není.“

„Měl bys být silný.“

Jsou věty, které nás vedly k tomu, že jsme začaly více přemýšlet a méně cítit. Naučili se od sebe odcházet právě ve chvíli, kdy jsme sami sebe potřebovali nejvíce.

„Neplač“

Způsobilo tlak na tělo, a snahu zastavit proud emocí, které se derou na povrch. Utvořili jsme si tělesné mechanismy, kterými pláč potlačíme, ale přitom, kdybychom mu daly prostor, zabere to možná délku jedné písně a je nám zase dobře.

Já to například dělám tak, že když cítím, že na mě něco jde, pustím si hudbu, která to ze mně vytáhne. A opravdu, do konce skladby už mám suché tváře a na hrudi příjemněji.

„Neboj se“

Čím více se snažíme necítit strach, tím horší je. Pokud si ale uvědomíme, že strach je pouze vlnou energie, která prochází naším tělem a dáme prostor, nestahujeme se, odejde podobně rychle jako slzy.

Nepříjemné následky, které z toho plynou nikdo dříve nedomyslel.

Úbytek energie, únava a vyčerpání

Kolik potlačené energie v sobě neseme a naše tělo ji spotřebuje k tomu, aby pocit drželo pod kontrolou. Ne proto, že by ho nechtělo pustit, ale proto, že v minulosti nedostalo prostor bezpečí, aby tato energie mohla být vyjádtřena.

A právě proto býváme tak unavení, vyčerpaní a bez radosti.

Na somatické terapii je úžasné to, že po každém sezení se ve vás objeví nová vlna energie. Jen tím, že uvolníme to, co v sobě držíme.

V době, kdy jsme nebyly drženy.

A to je ten největší problém, který si neseme dál do svého života a který potřebujeme odstranit. Nebo ještě lépe, místo, kde se potřebuji naučit být sama se sebou.

A těch cest je několik.

Tělo chce jediné

Nechce, abychom bolest opravovali. Nechce ji analyzovat. Nechce ji vysvětlovat. Touží po něčem mnohem jednodušším. Po přítomnosti. Malému dítěti také nebudeme vysvětlovat a radit. Jen ho obejmeme a necháme ho vyplakat. A pokud jste rodiče a toto svým dětem dopřáváte, víte, že za chvíli vám plačící dítě seskočí z klína a jde si znovu hrát.

Potřebuje jen někoho, kdo si vedle něj sedne. A tohle přesně potřebuješ dát i ty sama sobě.

Ten, kdo zůstane, neuteče a podrží tě. Jsi ty. A tohle je nový způsob, jak svůj nervový systém naučíš bezpečí.

Zkus dnes něco jiného

Až se příště objeví nepříjemný pocit, nemusíš s ním bojovat. Na chvíli se zastav. Polož si ruku na místo, kde ho cítíš nejvíce. Zkus se několikrát pomalu nadechnout a vydechnout. A místo otázky: „Jak se toho zbavím?“ nebo místo okamžité potřeby jít něco dělat, zůstaň. Třeba jen pár sekund. A pokud si přeješ být na této cestě provázena a naučit se skrze dech a přítomnost se svým nepříjemným pocitem být a obejmout ho láskou – můžeš k tomu využít techniku Tonglen, kterou jsem pro tebe natočila.

Největší proměna přichází ve chvíli, kdy přestaneme utíkat

Možná tě u poslechu překvapí, že většina pocitů nepotřebuje být odstraněna. Potřebuje být prožita. Přijata. Viděna. A tvůj nervový systém je doslova obalí láskou a lehkostí. A za pár desítek sekund se místo smutku začneš usmívat. Tak jako já dnes u tohoto stromu, kde jsem si nahrávku znovu připomněla.