Soucit

Soucit není lítost. Není to slabost ani omluva pro bolest, kterou prožíváme. Soucit je naše vlastní, hluboká a velmi jemná schopnost zůstat v kontaktu sama se sebou, s druhým člověkem i s tím, co je právě pravdivé. Tady a teď.

Soucit je čas, který sama sobě věnuji v tiché přítomnosti.

Bez davu, potlesku a bez potřeby požádat kohokoli jiného o bytí se mnou.

Možná si sama vybavíš situace, kdy jsi jako malé dítě stála a plakala. Zahlcená svými vlastními emocemi, prožitkem, bolestí. Ten, kdo v tuto chvíli mohl nabídnout a ukázat ti, co soucit znamená, byl tvůj rodič.

Jaká byla jeho reakce v danou chvíli?

Jaká byla ta nejčastější slova, která jsi slýchala?

To jsou tvé vnitřní hlasy. Otisky tohoto dětského prožitku. Často ještě v době, kdy tvá vlastní slova nespatřila svět, ale tvé hluboké nevědomí už přijímalo reakce z okolí.

Možná si v sobě neseš ve chvíli bolesti zcela opačný tón.

Jsi na sebe tvrdá. A nebo ze sebe naopak děláš velkou chudinku.
Oboje může pramenit z pocitu nepřijetí, kdy tvé malé dětské já zůstalo osamoceno.

NEJSI V TOM SAMA.

Ačkoli si můžeš myslet, že ty jediná máš takové vnitřní prožívání, skutečnost je taková, že ho v sobě nese každý z nás. Bez ohledu na kulturu, jazyk a místo narození.

A je jen na nás samotných, kdy se rozhodneme převzít za ten svůj vnitřní hlas zodpovědnost. A předáme samy sobě žezlo do ruky – ve formě soucitu.

Často jsme zvyklí být na sebe tvrdí. Když se nám něco nedaří, ještě přitlačíme. Když cítíme strach, snažíme se ho překonat nebo ho přepracovat. Když jsme unavení, řekneme si, že musíme vydržet. Jenže tělo tento vnitřní tlak slyší a to, na co čeká je přesný opak.

Ne zrychli, vydrž, překonej.

Ale zpomal, zastav, odevzdej a odlož.

Soucit přináší do našeho systému zcela nový pohyb. Přináší prostor. S každým nádechem v sobě můžeš ucítit přesně to, co tu je a s každým výdechem to můžeš obejmout láskou.

To vše dokážeš už ty sama a nepotřebuješ k tomu rodiče, partnera ani kamarádku. Když se naučíš samu sebe obejmout láskou, vítězíš. Stáváš se královnou svého vlastního prožívání.

Ostatně, postav se před zrcadlo, podívej se sama sobě do očí, a uvědom si, že přímo před tebou stojí tvoje jediná přítelkyně.

Co jí řekneš?

„Marti, to zvládneš, jsi skvělá, jsem tu s tebou.“ Když tohle pochopíš a ucítíš ve svém srdci, začne se něco velkého měnit. Už v tobě nestojí ten dospělý bubák, který tě straší, ale uvnitř sebe najdeš přítelkyni.

Netlačíš na ni s pocitem: „Musíš být hned v pořádku.“
Ale říkáš: „Vidím tě. Chápu, že je to teď těžké, ale jsem tu s tebou. Nejsi v tom sama.“ Miluju tě.

A v tom okamžiku ucítíš změnu.

V těle se soucit může projevit okamžitě a jednoduše.

1. Změkčením dechu.
2. Uvolněním svalového napětí.
3. Ztěžknutím.
4. Uvolněním čelistí.
5. Změkčením pohledu očí.
6. Poklesem ramen.
7. Otevřením hrudníku.
8. Jemným úsměvem.

Soucit neznamená, že se vzdáváme a nechceme změny. Naopak. Utváříme prostor bezpečí, ve kterém se nervový systém uvolní, uzdravuje a učí se zvládat vše v lehkosti a lépe. Když se přestaneme trestat za to, kde právě jsme, vznikne prostor pro pohyb. Pro uzdravení. Pro nové rozhodnutí. Pro lásku.

Možná právě proto je soucit jedním z nejhlubších začátků návratu do těla. Protože tam, kde končí boj, může začít skutečný kontakt. A já jsem si proto zamilovala budhistickou techniku Tonglen, která nás vede přesně k tomuto. Aktivuje v nás soucit na úrovni emoční, psychické, ale také neurologické.

Pokud si přeješ tuto jednoduchou techniku zařadit do své praxe a přestat bojovat sama se sebou, najdeš ji zde. Zabere ti pár minut a po krátké době ji zvládneš bez mého provázení. Krásné na ní je, že ti dovolí zpracovat i velmi těžké prožitky a přetavit je během pár minut do příjemného pocitu, který sama v sobě ucítíš.

Audio nahrávka soucitná je tu pro tebe.

• A jako bonus si můžeš dopřát také naše somatické karty – Cesta mysli, těla a duše, které tě k soucitné praxi povedou skrze 15 somatických jemných technik.