Zpomalme. Dítě nepotřebuje, abychom všechno stíhali

Žijeme v době, kdy máme pocit, že musíme všechno stihnout. Ráno rychle vstát, obléct sebe i dítě, připravit snídani, vyrazit ven, nakoupit, uklidit a zvládnout ještě spoustu dalších věcí. Často ani nevnímáme, jak rychle se pohybujeme a jakým tempem mluvíme nebo dýcháme.

Jenže malé dítě potřebuje něco jiného. Potřebuje čas.

Děti, které se ve vývoji řeči nebo v jiných oblastech vyvíjejí pomaleji, mohou potřebovat více času na zpracování toho, co kolem sebe vidí a slyší. Když na ně spěcháme, přichází příliš mnoho podnětů najednou a dítě je nemusí stihnout správně zpracovat. Musíme si uvědomit, že před sebou nemáme dospělého s vyvinutým nervovým systémem a dokonale fungujícími smysly. Máme před sebou malou rostlinku, která teprve vyrazila první výhonky.

Proto může být jednou z nejjednodušších věcí, kterou můžeme pro své dítě udělat, zpomalit. A je to také moje první rada, kterou dávám rodičům v kurzu Moje první slova, když za mnou přijdou s tím, že jejich dítě nemluví.

Zkuste zpomalit každodenní činnosti

Nemusíme měnit celý svůj život. Stačí začít u maličkostí.

Zkuste si při běžných činnostech dát o jednu nebo dvě sekundy více času. Zpomalte oblékání, podávání předmětů, otáčení stránek při čtení nebo třeba krmení. Když si hrajete s dítětem, nespěchejte hned s další aktivitou. Dejte mu prostor, aby samo zareagovalo, ale také, aby to, co k němu přišlo, dokázalo integrovat. Jeho vlastní impuls – ještě, vám dá jasně najevo, že si dítě přeje pokračování. Je to impuls, který nevychází z mysli dítěte, ale z jeho těla a snad ještě přesněji z jeho nervového systému.

Co dál můžete zpomalit?

Stejně tak můžete zpomalit při jízdě s kočárkem, houpání nebo procházce, to jste ale hádám už byly nuceni udělat, protože dítě a jeho nožičky jsou zkrátka malé a pomalé. Jenže vaše pokyny, pojď ať to stihneme, vedou dítě k tomu, že ztrácí zájem o to, co vidí a čemu jeho tělo a mozek věnuje pozornost a začne poslouchat pokyn – spěchej, nech to být, to není důležité. Jenže tohle má za následek, že se dítě začne od sebe vzdalovat a odpojovat. Konkrétně – od svého těla.

A tak bych vás k tomuto chování chtěla pozvat.

Možná si ze začátku budete připadat zvláštně. Jsme totiž zvyklí na rychlé tempo natolik, že nám pomalost může připadat nepřirozená. Po chvíli ale můžete začít pozorovat změny.

Dítě má více času vnímat, co se kolem něj děje. Má prostor reagovat, zkoušet, napodobovat a postupně zpracovávat nové podněty.

Nejde ale zdaleka jen o dítě. Zpomalit potřebujeme i my

Naše tempo ovlivňuje také to, jak se cítíme. Když jsme ve stresu, často mluvíme rychleji, rychleji dýcháme a děláme prudší pohyby. Dítě přitom naše chování velmi dobře vnímá a napodobuje. Vše se učí od nás.

Strach, nejistota nebo pocit, že „musíme něco dohnat“, nás mohou ještě více zrychlovat a na dítě tak nevědomě tvoříme tlak, který mu neprospívá. Neprospívá ani nám.

Pokud je ti tohle chování povědomé, kdykoli cítíš, že se to děje – zastav se, dej si ruku na srdce a pověz svému tělu: Mám tolik času, kolik potřebuji.

Proto je důležité začít u sebe. Protože tohle chování vás nejen zklidní, ale zároveň vás propojí s dítětem a dostanete se na jeho tempo.

Když vědomě zpomalíme své pohyby, dech i řeč, můžeme vytvořit klidnější prostředí nejen pro dítě, ale také pro sebe. Děti jsou nesmírně citlivé na jemné změna v našem prožívání. Nemusíme být dokonalí a nemusíme všechno dělat pomalu celý den. Stačí si několikrát během dne uvědomit: 

Teď nemusím spěchat a prostě zpomalit.

Malé změny mohou mít velký význam

Zpomalení ale není jen o tom dělat všechno pomalu. Je to o tom dát sobě i dítěti dostatek času.

Čas na odpověď.
Čas na pohyb.
Čas na pochopení.
Čas na obyčejné společné chvíle.

Čas na další otázku nebo impuls, který vychází z jeho těla.

Možná zjistíte, že když zpomalíte, začnete si všímat věcí, které vám dříve unikaly. Dítěte, které se snaží něco říct. Jeho pohledu, úsměvu nebo drobného pohybu. A možná si také uvědomíte, že dítě věnuje pozornost něčemu, čeho jste si vy dosud nevšimly. Možná zaznamenáte jeho nový zájem, nový výraz tváře. Zkrátka, budete více spolu a napojení na sebe. A to je to, co udělá doslova živnou půdu pro změny, po kterých toužíte.

Aby mluvilo.

Zkuste tedy dnes udělat jednu jedinou věc jinak. Zpomalte. Dejte si o pár sekund více času a dopřejte ho i svému dítěti. Možná právě v tom malém prostoru vznikne něco krásného.

A pokud chcete na této cestě podpořit – podívejte se na náš e-book pro batolata.