Proč na sebe mluvíme způsobem, který nám ubližuje

Možná jste si právě poslechli meditaci Laskavá komunikace. Možná jste při ní poprvé po dlouhé době pocítili klid. Nebo jste si naopak všimli, jak těžké je říct si jedinou laskavou větu.

A možná vás napadla otázka:

Proč je vlastně tak těžké být na sebe hodná?

Odpověď neleží v naší vůli. Leží v našem nervovém systému. Ve zkušenostech a v příběhu našeho života.

Nejsme na sebe přísní proto, že bychom byli špatní

Většina z nás vyrostla v prostředí, kde jsme se učili především podávat výkon, být hodní, nezlobit, zvládat, vydržet nebo být silní. Jen málokdo z nás slyšel věty jako:

„Rozumím, že je ti teď těžko.“

„Jsem tady s tebou.“

„Nemusíš být dokonalý, abys byl milovaný.“

A tak jsme si postupně vytvořili vlastní vnitřní hlas. Převzatý právě z těchto vnějších komentářů. V psychologii je označován jako vnitřní kritik nebo sabotér.

Hlas, který nás měl chránit. Ale mnohdy také pozvbudit.

Jenže místo podpory často říká:

• Musíš se víc snažit.
• To nestačí.
• Zase jsi to pokazil.
• Ostatní to zvládají lépe.
• Nemáš právo odpočívat.
• Tohle není dost.

Možná vám jsou některé z těch vět povědomé.

Tento hlas není vaše skutečné já

Je to naučený způsob přežití. Náš mozek i nervový systém si během života vytvářejí strategie, které nám pomáhají obstát v prostředí, ve kterém vyrůstáme. Pokud jsme často zažívali kritiku, tlak nebo nedostatek přijetí, mohl se v nás vytvořit vnitřní kritik. Ne proto, aby nám ubližoval. Ale proto, aby nás chránil před odmítnutím.

Paradoxně se z něj ale časem může stát hlas, který nás vyčerpává každý den. A kterého si nejsme ani trochu vědomé. Jenže, naše tělo slyší každý malý tón. Každou vibraci, která se pohne naší myslí. A reaguje na něj. A tak je možná právě teď čas, aby si v sobě našla nový hlas. Ne z vnějšku, ale v sobě samé. Začala kultivovat laskavou vnitřní řeč. A k tomu pomáhají přesně takové nahrávky, jakou je Laskavá komunikace.

Tělo slyší každé naše slovo

Náš nervový systém nerozlišuje, jestli nás kritizuje někdo zvenčí, nebo my sami. Ale jasně rozlišuje tón, se kterým k sobě mluvíme. A vyplavuje biochemické látky, které pak řídí naše prožívání.

Když si opakujeme:

„Nestíhám.“

„Musím.“

„Nejsem dost.“

Tělo se často stáhne. Zrychlí se dech. Napnou se ramena. Zvýší se bdělost. Organismus se připravuje na nebezpečí.

Naopak laskavá slova mohou tělu pomoci vyslat úplně jinou zprávu.

Že jsme v bezpečí. Že nemusíme bojovat. Že si můžeme na chvíli odpočinout, zpomalit. A tak je skutečně skvělé, když si dokážeme dopřát chvíle odpočinku a zastavit se a vnímat, co přesně se nám honí hlavou.

Laskavost není slabost

Mnoho lidí má pocit, že když na sebe přestanou být přísní, přestanou být výkonní. Praxe ale ukazuje pravý opak. Člověk, který se cítí v bezpečí, má více energie. Lépe přemýšlí. Snadněji navazuje vztahy. Je kreativnější. A především nemusí neustále bojovat sám se sebou.

Zkuste dnes jednu malou změnu

Až si příště všimnete, že se kritizujete, na chvíli se zastavte. Položte si ruku na srdce nebo na místo, kde právě cítíte napětí.

A zkuste si říct jednu jednoduchou větu:

„Jsem tady s tebou.“

Nemusíte ničemu věřit. Nemusíte nic opravovat. Jen dovolte svému tělu uslyšet něco, co možná dlouho neslyšelo. Možná právě v této malé chvíli začíná skutečná laskavá komunikace – ne s ostatními, ale se sebou samými.

Pokud nevíš, jak na to, připravila jsem pro tebe krásné somatické karty – Cesta mysli, těla a srdce.

Chcete pokračovat dál?

Pokud jste při meditaci nebo při čtení tohoto článku cítili, že vaše tělo touží po větším klidu a bezpečí, připravila jsem pro vás navazující 7denní výzvu Bytí ve svém těle zcela ZDARMA. Najdete v ní jednoduchá somatická cvičení, díky kterým se naučíte vytvářet pocit bezpečí nejen v mysli, ale především ve svém těle.

Protože právě tělo je místem, kde skutečná změna začíná. STAČÍ KLIKNOUT NA ODKAZ NÍŽE.