Špatně mluví nebo čte a je často nemocné

Dnes jsem si znovu ověřila, jak je pro naše děti důležité, když se cítí podporované a jsme jim na blízku, dnes z pohledu mámy. Jak moc pomáhá laskavý kontakt a plná přítomnost k uzdravení i učení? Cože, to má souvislost? Ano, má.

Jsme doma nemocní, pár dní jsem byla já a teď je moje dcera. Ona mi dala to, co jsem potřebovala, obklad na čelo, úsměv, laskavé objetí a pusu na dobrou noc a plnou přítomnost. Ten pocit uvnitř mě, který ve mně vyvolala byl tak léčivý. Uzdravila jsem se rychle. A dnes jí to samé nabízím já. 

Když byly moje děti malé, často marodily, ani já na tom nebyla lépe. Byl to kolotoč nemocí, ze kterého jsme neviděli cestu ven. To jsem o nervovém systému, stresu, mozku a imunitě nevěděla souvislosti, které znám dnes. Škoda. Předám je vám, protože se vám můžou ohromně hodit. 

Nevěděla jsem o síle bezpečí ani o síle lidského propojení na posílení imunity ale také zrání a učení.

Pojďme si říci, jak to spolu souvisí. 

Naše tělo, když je přetížené, přechází do stresové vlny, která je současně také impulsem pro potlačení imunity.

Souvisí to s látkou, která se jmenuje kortizol. Kortizol zvyšuje dostupnost látek, které opravují tkáně. Současně ale také tlumí procesy, které nejsou potřebné při stresové reakce bojuj nebo uteč /a tím je mj. imunita a trávení/. V tom okamžiku dochází k opačnému efektu. Chronické zvýšení hladiny tohoto hormonu v těle, který je tedy původně protizánětlivý, při dlouhodobém stresu způsobuje zhoršení imunitní reakce. 

Jak to souvisí s učením a řečí? 

V případě, že dítě nemá zralé mozkové funkce a nebo má oslabené smyslové vnímání, jeho reaktivita na stres je mnohem rychlejší a často chronická. Z tohoto důvodu se u dětí s neurovývojovými potížemi setkáváme s tím, že jsou často nemocné, zvýšeně unavené, podrážděné, neklidné. A pomalu se zlepšují. 

Klíč, podobně jako u nemoci, je v nastolení bezpečí uvnitř těla, uvolnění těla a také zajištění laskavého a uvolňujícího fyzického kontaktu. To vše dítě v rodiči nemocí vyvolá a rodič přirozeně následuje svůj instinkt. Já si kladu otázku, proč stejnou reakci nevzbuzuje také porucha na straně dítěte a místo potřebné úlevy a uvolnění dochází k nekonečné honičce a stimulaci. Možná právě proto, že netušíme, že mechanismus léčení je pro naše tělo stejný.

Spojení a bezpečí je to kouzlo, co léčí a co také pomáhá dítěti zrát. O tomto tématu jsem velmi podrobně mluvila na webináři Léčebná síla bezpečí.

Léčebnou sílu pro své dítě máme v rukách. Tělo dítěte totiž reaguje na naše tělo. 

Ať už je dítě nemocné nebo nezralé, potřebuje: 

– klid a uvolnění a laskavou péči

– jemné a pomalé tempo

– jemnou stimulaci mozkových funkcí

– tělesný fyzický kontakt

– propojení s rodičem a pocit lásky

Tohle přece potřebuje každé dítě a pořád a potřebuju to i já, říkáte si možná. Ano, tak to je. Když tohle všechno máme, není důvod být nemocný ani nezralý. 

Jenže, když není tělo uvolněné, když potřebné mozkové funkce nejsou zralé a u dítěte plně rozvinuté /a to má mnoho důvodů/, tělo dítěte může nedokonalým zpracovávání smyslových podnětů snadněji vstupovat do stresu a u dětí, které dochází na logopedii se to tak často děje.

A právě proto u nich v Terapii Celostní komunikace nejvíce dbáme na to, v jakém pocitu se jejich tělo a nervový systém nachází při cvičení i mimo něj. 

Možná jste překvapené, že dítě může prožívat stres. Čemu dlouhodobý stres u dítěte vadí? 

Trochu stresu přece neuškodí. Ano, máte pravdu, trochu ne. Jenže děti, se kterými pracujeme ho nemají trochu.

Kromě již zmíněného to vadí tomu, že tělo dítěte směřuje energii jiným směrem, než je potřeba, tedy do obrany a ne do učení nebo léčení. Dítě se při učení neustále hýbe, je nepozorné a chce v podstatě vyhovět svému tělu a běžet.

To my ale potom hodnotíme jako neposlušnost. Ono ale dítě poslouchá – ne nás, ale své tělo. 

Dává vám to smysl? Já doufám, že ano. Vysvětlit si totiž tyto důležité souvislosti znamená porozumět hlouběji a s větší laskavostí příčinám chování dítěte, ale i jeho pomalejšímu tempu učení se a zlepšování. Tady získá mnoho rodičů odpověď na to, proč se dítě nezlepšuje, i přesto, že se tak snaží a pořád cvičí. A to je ten problém. Nejde o to, pořád cvičit, ale jde o to, nastolit správné podmínky pro cvičení a pak jen lehce stimulovat. 

Na čem tedy záleží?

Je mnoho způsobů, jak tělo dítěte uvolnit. A rodič svým vlastním tělem a chováním může pro své dítě udělat maximum. Je velmi důležité, aby pečoval o sebe, ale také, aby dítěti nabízel aktivity, které jsou pro jeho tělo zvládnutelné, smyslově ho nedráždí a respektují hranice zátěže, kterou jeho tělo unese. 

Potřebuje ale poznat, v jakém pocitu se nachází rodič sám.

Ale to se mnohdy neděje. Nejen, že se cvičí to nejtěžší, ale také se vůbec nesleduje, jaké emoce dítě u toho má, co na cvičení říká jeho tělo. Ani to, jaké emoce u cvičení má rodič. Z terapeutického postupu jsme vyřadili to nejdůležitější. POCIT V TĚLE

Že je cvičení pak neúčinné a neefektivní? Ano je. Na celostní komunikaci jsme si vědomé zátěže, kterou dětský nezralý organismus unese. A možná vás to překvapí, její hladina je MALÁ.

A proto se snažíme v našich terapiích, ale i programech jako je S Jonášem do školy chronickému stresu nejen předejít, ale také, pokud již existuje, ho uvolnit a snížit. A také vzdělávat rodiče ve stejném postupu. Ten se totiž ukazuje jako velmi efektivní.

„Vždycky jsme byli propojená smečka, ale teď je to jiné. Jsme doma mnohem hravější a dcera začíná sama dobře vyslovat. Řekla bych, že si toho vůbec nevšimla, a že to ani nijak vědomě nekontroluje. Prostě se to děje.“ Slova maminky po dvou měsících společného putování, kdy se na nás obrátili pro dlouhodobý neúspěch na logopedii.

Jak to, že to funguje?

Celotělová jemná cvičení pomáhají se zráním i uvolněním. Navozují obvykle příjemné prostředí a propojení s rodičem. Tyto techniky si hýčkám a používám je velmi účelně, protože vidím, jakou mají moc, když se použijí správně. Vy se pak můžete těšit na to, že dítě bude ve škole pozornější, klidnější a lépe zvládne zátěž. Stejně tak můžete pozorovat, že se nepřímo bude zlepšovat jeho výslovnost, pokud s ní má dosud problém. 

Můžeme si na závěr položit otázku k zamyšlení. Tělo dítěte, které je nezralé a často marodí, čeho chce dosáhnout? Kde je uložena moudrost tohoto chování? Já hádám, že tělo dítěte potřebuje odpočinek, péči, kontakt, a také čas na to, aby mohlo obnovovat a posilovat tkáně a dosáhnout potřebného zrání. Můžeme se pak už jen domýšlet, že krok zvýšené nemocnosti může být moudrým rozhodnutím těla dítěte, které ví, co skutečně potřebuje.

Martina

Jsem klinická logopedka a zastánkyně celostního přístupu v léčbě poruch komunikace. Maminka tří dětí a nadšená propagátorka online logopedie. Se svoji rodinou zažívám již několik let život v zahraničí. Z mých tří dětí se plynule staly mluvčí dvou jazyků a já s nadšením sleduji jejich vývoj. Jsem zakladatelkou úspěšného e-shopu Logopedie s úsměvem, kde nabízím autorské logopedické obrázkové materiály a pracovní sešity pro snadnější úpravu výslovnosti. Vydávám ve spolupráci s nakladatelství Euromedia pracovní sešity Učíme se hlásku C, L, R a další. Natáčím pro vás výuková vide o logopedii na facebooku Logopedie s úsměvem a podporuji vás rodiče dětí s poruchami komunikace na facebooku Celostní komunikace. Více informací se dozvíte zde. >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.