Jak může raný vývoj ovlivnit naše prožívání i v dospělosti

Překvapivé souvislosti psychomotoriky a lidského chování.

Nedávno jsem vedla velmi zajímavý rozhovor s kamarádkou. Povídaly jsme si o vývoji miminka kolem třetího měsíce života a o tom, jak hluboce může toto období ovlivnit naše tělo, psychiku i pocit samostatnosti v dospělosti. Byl to jeden z těch momentů, kdy si člověk znovu uvědomí, jak moc je lidské tělo propojené s naším životním příběhem.

Když jsem jí začala popisovat, co všechno se v těle a nervovém systému miminka ve třech měsících děje, ukázalo se, že právě toto období může souviset i s některými jejími životními tématy. Ve třech měsících totiž musela nosit pásky na nohou kvůli kyčlím. A tehdy jsme spolu začaly vidět, jak se určitý tělesný otisk může promítnout do pozdějšího vývoje, reakcí těla i psychiky.

Pásky samy o sobě nezabránily jejímu dalšímu motorickému vývoji. Pomohly kyčlím vyvíjet se správným směrem, což je jejich důležitý léčebný smysl. Přesto ale mohla zkušenost omezeného pohybu zanechat v nervovém systému jemný otisk. Ne jako poškození, ale spíše jako určitý způsob, jak se tělo naučilo organizovat pohyb, napětí, orientaci v prostoru a později možná i prožívání sebe sama. To už je rovina, se kterou pracujeme v somatické terapii, kde nehledáme jednoduchý závěr typu „tohle způsobilo tamto“, ale spíše citlivé čtení souvislostí mezi tělem, zkušeností a dnešním prožíváním.

Tento rozhovor mi znovu připomněl, jak moc nám může komplexní porozumění ranému vývoji těla přinést odpovědi. Ve své somatické praxi se o tyto souvislosti opírám velmi často.

Třetí měsíc života jako zásadní vývojový moment

Období kolem třetího měsíce je ve vývoji miminka velmi důležité. Dítě už není jen novorozenec, který převážně reaguje na základní potřeby a podněty, ale začíná aktivněji objevovat své tělo i svět kolem sebe.

V poloze na bříšku se postupně zlepšuje kontrola hlavy a začíná se objevovat stabilnější opora o předloktí. Posilují se svaly šíje, ramen, horní části trupu a začíná se více zapojovat střed těla. To vše tvoří základ pro další pohybový vývoj, jako je otáčení, lezení nebo později chůze. To vše přináší jeho mozku množství důležitých informací. Silně se tím rozvíjí vnitřní mapa těla i orientace v prostoru. Velmi důležitým krokem je také objevování středové linie a dítě začíná spojovat pravou a levou polovinu těla.

V poloze na zádech si přibližuje ruce před obličej, pozoruje je, dává si je do pusy a objevuje vlastní pohyb, ale i pocit, který získává skrze uchopení a ochutnání předmětu. Právě zde vzniká první hlubší pocit koordinace a tělesné organizace.

Z pohledu nervového systému je toto období také velmi bohaté na zpracování smyslových podnětů. Rozvíjí se skrze pohyby hlavy a očí rovnovážné zpracování, orientace v poloze těla a vnímání pohybu. Spolu s tím dozrává i propriocepce, tedy schopnost cítit vlastní tělo zevnitř: kde mám ruce, nohy, jak se pohybuji, kde začínám a končím. Dítě si doslova začíná skládat první živou zkušenost sebe.

Cítí se ve svém těle, vnímá a uvědomuje si jeho možnosti i omezení. Získává přehled o tom, že jeho tělo má svůj tvar. O tělové mapě se svými klienty často hovořím a ukazuji jim, jak mohou vypadat „výpadky“ této mapy, kdy skrze určité omezení lidé získávají menší flexibilitu nebo i citlivost určitých částí těla.

Pro mě jako somatického terapeuta, který pracuje s raným somatickým traumatem a s pamětí uloženou v nervovém systému, je právě toto místo terapeuticky velmi podstatné.

Když je pohyb v raném období omezený

Některá miminka musí v tomto období nosit ortopedické pomůcky kvůli vývoji kyčlí, například Pavlíkovy třmeny nebo jiné fixační pásky. Tyto pomůcky mají léčebný význam a často jsou zásadní pro správný vývoj kyčelního kloubu. Zároveň ale mění způsob, jakým dítě prožívá vlastní pohyb. Pomůcka obvykle dovolí určitý pohyb, ale vede nohy a kyčle do konkrétní polohy a spontánnost tím může být ohrožena.

Pokud je pohyb jakkoli omezený, dítě může:

1. mít méně prostoru pro spontánní pohyb a tím méně zkušeností se získáním potřebných podnětů
2. vnímat své tělo a jeho možnosti odlišně a skrze to o sobě získat určité přesvědčení
3. vytvářet si náhradní, kompenzační pohybové strategie, které později utvoří nerovnováhu v těle
4. učit se fungovat skrze přizpůsobení současným podmínkám bez možnosti je ovlivnit.

Lidsé tělo je ale velmi inteligentní. Vždy si hledá cestu, jak se přizpůsobit a přežít co nejlépe.

Tyto zkušenosti vznikají v době, kdy ještě neexistuje vědomé myšlení a jazyk v podobě, jak ho známe později. Proto bývají uložené spíše jako tělesná, emoční a implicitní paměť než jako konkrétní vzpomínka. Nejranější paměť je především implicitní, tedy nevybavuje se nám jako příběh, ale může přetrvávat ve formě naučených reakcí a tělesných vzorců, které pak ovlivní naše chování.

V terapeutické praxi se pak můžeme setkávat s tím, že člověk nese bezejmenný pocit frustrace, zadržení, stažení nebo bezmoci, aniž by rozuměl tomu, odkud přichází. Zdroj může být uložen velmi hluboko. A někdy právě tady začíná skutečné léčení a chápání souvislostí.

Nervový systém a pocit, že mohu.

Třetí měsíc života není jen o motorice, smyslovém vnímání, ale na řadu přichází také emoce.

Dítě postupně získává první zkušenosti s tím, že jeho pohyb má vliv na svět kolem něj.

Když pohne rukou, něco se stane.
Když vydá zvuk, někdo reaguje.
Když něco uchopí, objeví nový pocit.
Když něco vidí, začíná se k tomu chtít přiblížit.

V tomto období se začínají rozvíjet i dvě zásadní psychické vlastnosti. anticipace, tedy schopnost nervového systému předvídat, co se pravděpodobně stane na základě opakované zkušenosti. Tím vzniká jeden z kořenů budoucí schopnosti jednat záměrně s pocitem vlastní účinnosti. Psychologie pro to používá druhý termín agency – pocit, že mohu jednat a něco ovlivnit.

Tady se můžeme společně zastavit a zamyslet se nad tím, kde vzniká skutečná vnitřní motivace člověka, pocit, že můžeme něčeho dosáhnout a něco ovlivnit?

A zde se otevírá prostor pro pochopení toho, co se děje, když:

– dítě něco vidí, chce se k tomu přiblížit, ale pohyb je omezený?
– záměr, který vznikne, ale tělo ho nemůže plně dokončit?

Jakou zkušenost si ukládá?

V somatickém prožívání může taková zkušenost vytvářet napětí mezi impulsem uvnitř těla a jeho dokončením. A právě tento druh nedokončeného pohybu či nedokončené akce bývá někdy v dospělosti cítit jako frustrace, tlak, vnitřní nespokojenost a z toho pramenící zvýšená potřeba kontroly nebo citlivost na omezení. Tato somatická zkušenost se může později překládat do vnitřních vět:

Nejde to. Nevzládnu to.
Musím se víc snažit.
Potřebuji pomoci.

Chci, ale něco mě zastaví.

Na somatické rovině je to často prožíváno jako stažení v těle, pocit nepohodlí a určité tenze v břiše, větší citlivost na tlak a omezení. Pocit, že nemohu být spontánní a autentický. Nesmíme zapomenout, že lidské chování je ovlivněno prožitkem těla.

Dobrá zpráva je, že lidská psychika je mnohovrstevnatá a lidský mozek je plastický a reaguje na změnu. Nicméně to, s čím se často potkáváme je, že klient se od svého těla „odpojuje“ a zůstává v hlavě, zaměřen spíše na intelektuální výkon a dosažení výsledků jinou cestou. V somatické terapii se však snažíme o to, abychom dosáhly určité rovnováhy. A klienta obvykle přivede pocit nespokojenosti, frustrace a odpojení od těla.

slosti dávat hluboký smysl.

Dobrá zpráva: tělo je extrémně plastické

Nervový systém člověka má obrovskou schopnost adaptace a změny. To znamená, že mnoho raných zkušeností lze později doplnit, dožít a integrovat novým způsobem. Mozek i tělo se učí celý život. A já k tomu ve své somatické praxi používám různé techniky včetně yogy.

Jaký postup bych u této ženy zvolila?

V tomto případě bych jako první doporučila vědomé cvičení yogové pozice sfingy. A to z několika důvodů.

Pozice sfingy – co přesně léčí / integruje

1. Obnova základní opory těla

• Tato poloha aktivuje hluboké stabilizační svaly (hlavně kolem páteře) a vrací tělu zkušenost, že se může plně opřít a cítit se uvolněně a bezpečně. V této poloze pak procítíme aktivní napětí a následné uvolnění skrze řízenou dechovou vlnu a spolu s tím harmonizujeme již zmíněný okruh utvoření impulsu a jeho dokončení.

2. Propojení zraku a těla

• V této poloze se aktivuje plné sledování horizontu, koordinace očí, orientační reflex. Skrze zrakové podněty vzniká touha po akci. A tak vedu klientku k záměrnému sledování předmětu, který je v bezprostředním okolí, zaměřením pozornosti a utvořením vnitřní touhy tento předmět získat. Následně může příjít také skutečná tělesná akce dokončení, ve formě dosažení předmětu s doprovodným slovním popisem – dokáži to, mohu. Když budeme chtít jít ještě hlouběji, uvědomíme si, že v tomto místě naše tělo také vyplavuje potřebné biochemické látky, které se podílí na pocitu motivace, odměny, radosti – mezi ně ptaří například dopamin.

3. Regulace vestibulárního systému a okulovestibulárních reflexů

• Skrze jemné a pomalé pohyby hlavy, do stran, nahoru a dolů a také diagonálně, v této pozici stimulujeme rovnováhu a zajišťujeme potřebu těla cítit klid v prostoru, kde se nacházím spolu s ukotvením hlubokých reflexů. Tato část je snad nejpodstatnější a má přímý vliv na prožívání stresové reakce těla, jelikož vestibulární jádra jsou propojena s mozkovým kmenem a středním mozkem, kde dochází k regulaci stresu.
• • Toto vše se formuje v tak ranném období a my to můžeme skrze tělovou pozici u klienta posílit.

4. Regulace nervového systému (polyvagální efekt)

• Tato pozice přináší skrze tlak na přední stranu těla a již zmíněný pocit opory, stav bezpečí, což aktivuje tzv. ventrálního vagus, část nervového systému, která v nás utváří přesně tyto pocity. /viz kniha Anchored, Deb Dana/. A to je přesně to místo, kde se mohou odehrát pozitivní proměny. Náš systém se neregeneruje ani neproměňuje ve stresu a napětí.

5. Integrace „neuzavřeného vývojového vzorce“

Nakonec je potřebné sdílet to nejdůležitější. Pokud nebyl 3. měsíc vývojově plně nasycen, naše tělo se bude snažit to dokončit. Tuto moudrost těla ve své praxi pozoruji už dlouhá léta. A proto yogová pozice sfingy může být skutečně bezpečným návratem do této rané fáze života.

Jednou to ale nestačí, i když uvnitř terapie můžeme udělat skutečně velké změny. Pro trvalý efekt je dobré se do tohoto místa vracet a skrze vědomé cílené cvičení a hlubokou vnitřní práci nastavovat změny, které si přejeme začít žít opakovaně.

Jak dlouho?

To poznáte.

Tělo vám samo řekne, že už to stačí.

V yoze pro duši provázím své klienty skrze různé yogové pozice se stejným vědomím. Zatímco mnozí v nich vidí pouhé nastavení těla a fyzické cvičení, můj vjem je mnohem hlubší. Dokáži zahlédnout hluboké vrstvy našeho prožívání, ve kterých se odehrává proměna.

Každá pozice má hluboký léčivý efekt na naše tělo a nervový systém. A přináší návrat do míst, kde nebylo plně prožito nebo nasyceno to, co člověk potřeboval. Proto se v Yoze pro duši, která se opírá o Integral yogu, kterou jsem vystudovala v USA, v pozicích pohybujeme velmi pomalu s dostatkem času pro integraci a hluboké léčení.

Pokud máš chuť si ji vyzkoušet a dopřát svému tělu hluboký prožitek a přepis, můžeš začít Balíčkem péče o tělo zde >>>.