fbpx

Prvotní komunikace ve vztahu k vývoji řeči a k roli mámy

Možná právě na tomto zobrazení celostního vývoje řeči a komunikace, který také neopomíjí psychiku a tělo maminky i dítěte, lépe porozumíte tomu, proč mě terapeuticky nejvíce zajímá především ta kruhová šedá část, která je největší a ze které se vše odvíjí. Ke které se naše tělo vrací vždy, když si není jisté, a potřebuje šetřit energii. Ve které zůstává, když nemá dost jistoty, bezpečí ani dovedností se vyvíjet dál. Ve které jsou uložena naše osobní traumata, ze které vzniká život. 

A možná právě nyní porozumíte tomu, proč je tolik potřebné tuto rovinu uzdravit, aby se mohla řeč a komunikace vyvíjet. Proč je pro mě tak moc důležitá vazba mezi maminkou dítětem, její řeč těla, její pohled očí, její mysl, která jako stínové divadlo odráží prožitek tělesných pocitů. 

Vývoj lidského těla je fascinující. Nejsme schopni mu plně rozumět a obsáhnout ho a s pokorou přijímám nekonečnost celistvosti, kterou budeme společnými prožitky nadále prozkoumávat. 

Lingvistika popisuje vývoj roviny jazyka ve čtyřech rovinách. Zajímá se především o vrstvu formy, tedy počtu slov, délky výpovědi ale i zvukovou reprezentaci hlásek. Vývojová psychologie se zajímá o aspekty osobnosti, těla i psychiky, o vzájemnou funkčnost vazby mezi maminkou a dítětem. Neurobiologie mapuje zrání mozkových struktur ve vztahu k projevům těla. Interpersonální neurobiologie zaměřuje svou pozornost především na interakci člověka s člověkem a její léčivý dopad.

Mohla bych zmínit další obory, které se ze své perspektivy dívají na vývoj člověka a ze kterých se jako terapeut inspiruji. Pro svou terapeutickou potřebu a pro potřeby vysvětlit, o co ve vývoji řeči jde především jsem si utvořila své vlastní zobrazení. 

Bazální rovina – Blízkost a propojení 

– zahrnuje především neverbální prvky, řeč těla, ale také zvukové, hlasové projevy, schopnost nacítit se, smyslově vnímat, naslouchat pocitům, je to rovina blízkosti mezi maminkou a dítětem, těla s tělem, rovina doteků a přítomnosti, nevědomí, rovina bytí.

To, jak maminka reaguje na dítě a jeho první projevy gesta, oční pohled, dotek, ale také pozici těla, jak čte a uspokojuje jeho potřeby vytváří základy pro komunikaci. Dítě má omezené možnosti projevu a jeho tělo je existenčně závislé na osobě, která o něho pečuje. Vytváří se jeho bazální povědomí o světě, vazba bezpečí a důvěry.

Křik, napětí v těle, oční pohled, úsměv, kterým postupně lépe vyjadřuje samo sebe jako kapky deště doléhají na zrcadlo příběhu maminky. To, jaký příběh ona sama žila, jak se zrodila, co její tělo prožilo ovlivní to, jakým způsobem bude schopná na dítě v této fázi reagovat. Zralá mysl, která vytváří sociální rovinu pochopení toho, co znamená „role maminky“ je bombardovaná prožitky z nevědomí, které v přítomnosti dítěte ožívají.

A tak se může a často se také stává, že zatímco tato mladá, krásná a silná žena je od přírody fyzicky připravena pečovat o dítě se uvnitř sama sebe potýká s bitvou nečekané síly. Kdy přítomnost těla v těle otevřela vstup do potlačeného nevědomí.

Vyjadřování dítěte se rozvíjí tím, že maminka na jeho projev reaguje a pomáhá mu uspokojením dané potřeby (např. mokrá plenka na zadečku) pochopit, co je to nepohodlí, které jeho tělo cítí, a které se mu tak nelíbí. Reakce maminky se vyvíjí v čase. Od jejího samotného početí. To, jak byly naplněny její tělesné a vztahové potřeby se propisuje do její vnitřní emoční perspektivy, se kterou její tělo následně jedná. 

Bouři, která v ní zažehla už kdysi prožívá znovu, vedle svého dítěte. A učí se na ni reagovat. Už není tou, která dostává, přijímá, ale tou, která může dát.

Péči a lásku svému dítěti vedle sebe, ale také dítěti, které nosí stále v sobě. Emoce jsou branou k přítomnosti, ve které minulý prožitek může být ovládnut, objat a vyléčen. Právě dítě se stává příležitostí i cestou k tomuto léčení. 

Přijmout roli mámy, zralé ženy, nelze ze dne na den. Je to cesta, která vyžaduje přípravu a také provázení, nalézání sebe uvnitř sebe, objevování svých stínů, reakcí, dynamiky svého já.

Žena se učí vymezit si hranice, vyslovit své nenaplněné potřeby, které ji dítě denně připomíná. Učí se poznat sílu pocitů i jejich samotnou tíhu. Už není bezbranná a závislá. Ale královnou svého života. A co víc, k tomu ji přibyly jeden, dva, možná časem tři malé uzlíčky, které ji učí být sama sebou.

A z malé dívky, nesmělé princezny – slečny se po boku dítěte stává zralá královna – žena. Pro dítě je vše nové, pro maminku je to také nové.Transformace dívky v ženu se neobejde bez úzkosti, strachu, zmatku a chaosu. Je tu role dalších žen, které by měly právě v tento okamžik stát po boku mladé maminky a podpořit ji. Z pozice svého stáří, zralosti a překonání svých vlastních stínů dokáží být této mladé ženě oporou. Realita je bohužel taková, že namísto podpory a propojení žena, která uvnitř sebe bojuje s nejistotou, dostává další dávku nejistoty od těch, jejichž potomek je budoucnost jejich pokolení. 

Vypadá to, jako by příchod dítěte otevřel příležitost k mezigeneračnímu konfliktu, který vhodně uchopen může přerůst v hluboké léčení.  Maminka skrze své reakce, skrze svá slova, jednoduchá pojmenování může dát vysvětlení, pochopení a ujištění, že vše je v pořádku. Sobě i dítěti.

Je to „jen“ mokro, bolest, tlak, zima, chlad. A to vše k tělu patří. To vše je pro tělo přirozené. Pokud ona sama mohla zůstat v kontaktu se svou vlastní přirozeností. Se svým vlastním tělem. Odpojená od něho je však ponechaná na pospas síle pocitů, které tělo dokáže projevit bez velké škály reakcí a tělesného uvolnění, které může svému dítěti darovat, aby jeho tělu vyslala zprávu o bezpečí.

Jaké jsou první rozhovory těla s tělem? První interakce hlasu s hlasem, doteky, pohledy, pohyby? 

To vše přináší tělu dítěte a především jeho nervovému systému jedinou zprávu. A tou je bezpečí nebo ohrožení. Reflexní projevy, se kterými tělo dítěte přichází na svět jako s krabičkou poslední záchrany dítě vystačí přesně do doby, než síla evoluce zvítězí. 

Musíš zrát, růst, vyvíjet se, zapojit se, kontaktovat, sdílet, naslouchat, být součástí. 

Jinak nepřežiješ. Tělo si jde svou cestou, kterou zná tisíce let. Nic mu nestojí v cestě, kvalita, které dosáhne je odrazem podmínek, ve kterých se vyvíjí a ochoty sebepoznání, změny a vnitřního léčení.

O první krůčky sociálního a emočního kontaktu, který je základem pro další komunikaci  se dětské tělo postará už v samotném počátku vývoje. Zvětšující se tělo ženy informuje společnost o tom, že je tu nový člen. Prostředí se chystá, formuje a dítě a tělo ženy komunikuje s okolním světem a znovu hlásá zprávu o ochraně a bezpečí. 

„Nevím si rady. Nevím, co mi teď říkáš. Ale snažím se ti rozumět. Chci být tou nejlepší mámou.“šeptá mladá žena, komu? 

Číst pohyb a pohled novorozence, jeho hlas, křik, rozeznat jeho potřeby je instinkt, který může zakrýt stopa traumatu. Nepřichází pak automaticky a v plném rozsahu a síle. Jako by se k dítěti vztahovala jen určitá část esence mladé ženy, která si své chování vysvětluje probdělou nocí, únavou a nespavostí novorozeněte. 

Ale každá její reakce na projev dítěte je reakcí jejího těla na projev vnitřního dítěte. Vše je zkušenost.

Tyto první pocity jsou cestou poznání, jsou důležitým zdrojem pro další vývoj dítěte. A také pro jeho pocit bezpečí a přijetí. Kdo koho skutečně přijímá?

Oba se potácí na vlnách tělesných prožitků, reflexních reakcí, kdy den se mění v noc, aby ráno mohlo znovu vysvitnout Slunce. Maminka sama se cítí postupně silnější a vědomější a její tělo propojuje nové nervové okruhy, trauma a prožitky minulosti jsou pod kontrolou, z temna se vystoupalo na vyšší oběžnou dráhu, a dítě se pomalu kolébá na nožkách a chystá se po svých objevovat svět. 

Máma.

Slovo, kterým dítě označí hrdou ženu, která ovládla démony uvnitř sebe samé. 

Gesto, prstík, kterým dítě ukáže na tu, která se zrodila do nové etapy svého života. 

Pohled, kterým si ji dítě hrdě prohlíží.

Zvednuté ručičky k té, která je tu vždy, která stojí při mě, která mě obejme, utiší, pohladí, protože přesně to, právě i ona potřebuje pro sebe nejvíc. Transformovala se v ženu

A dítě jí buclatýma ručičkama tleská.

S úctou ke všem maminkám,

Martina

Konzultace pro rodiče dětí s poruchou řeči najdete zde.

Jsem klinická logopedka a zastánkyně celostního přístupu v léčbě poruch komunikace. Maminka tří dětí a nadšená propagátorka online logopedie. Se svoji rodinou zažívám již několik let život v zahraničí. Z mých tří dětí se plynule staly mluvčí dvou jazyků a já s nadšením sleduji jejich vývoj. Jsem zakladatelkou úspěšného e-shopu Logopedie s úsměvem, kde nabízím autorské logopedické obrázkové materiály a pracovní sešity pro snadnější úpravu výslovnosti. Vydávám ve spolupráci s nakladatelství Euromedia pracovní sešity Učíme se hlásku C, L, R a další. Natáčím pro vás výuková vide o logopedii na facebooku Logopedie s úsměvem a podporuji vás rodiče dětí s poruchami komunikace na facebooku Celostní komunikace. Více informací se dozvíte zde. >>
Komentáře