Jsem máma, kterou pokaždé nebaví hrát si s dětmi

Možná to míváte taky tak… Takhle natvrdo to vyslovit není jednoduché, ani připustit si to nebylo snadné, bylo to ale hodně osvobozující. Obzvlášť proto, že hrát si se svými dětmi se od maminky společensky očekává. Od narození dítěte se očekává, že maminka bude doma pečovat o dítě, bude mu věnovat maximální pozornost, pořizovat mu dostatek edukativních hraček, vychovávat ho podle moderních metod, přistupovat k němu podle trendu doby. Doma se to bude hemžit montessori hračkami, děťátko bude kojené na zavolání, houpat se bude do té doby, než mamince upadnou ruce nebo jí odejdou záda. V příkrmech se neobjeví nic, co není bio nebo raw. Pokud bude mít dítě na zadečku místo látkové plenky pampersku, rychle vysvětlí, proč – třeba že plenky nestihla vyprat v mýdlových ořechách. Maminka bude pečlivě sledovat všechny facebookové skupiny, které se týkají dětí, aby jí nic neuniklo. Aby obstála. Aby dostala jedničku. Ale od koho? Když už se dávno neznámkuje. Chtěla udržet tempo s ostatními, ale při tom všem ztratila kontakt sama se sebou a nenavázala ho ani s dítětem, o které se snažila tak moc pečovat, že si ve skutečnosti nevšimla, jaké vlastně je. Máma, která v kolotoči péče o dítě, někam zmizela.

Mateřství je výzva

Po studiích a následné praxi jsem měla letitou zkušenost s prací s dětmi. Věděla jsem, že mě činnost s nimi baví, a současně jsem věděla, že jsou věci, které s nimi zas až tak ráda nedělám. Jenže logopedická terapie je práce spíš holčičí: žádné stavebnice, žádné kopání do míče, žádné odtrhávání peroucích se dětí od sebe, žádné probdělé noci. Navíc jsem se v terapii skutečně realizovala. Naplňovala jsem své potřeby, studovala jsem, rozvíjela jsem se. Každé dítě, které ke mně přišlo, mě obohacovalo. Za třicet až čtyřicet pět minut jsem se s ním ale rozloučila a poslala ho domů. Spokojená, že jsem ho zase o kousek víc přiblížila společenskému očekávání kvalitní výslovnosti. Naplněná smysluplnou prací. A pak jednoho dne stojíte tváří v tvář vlastnímu dítěti, které za 45 minut nemáte komu vrátit. Zůstáváte s ním ve chvíli, kdy brečí, kdy se směje, kdy nespí, kdy je nemocné, kdy je protivné, kdy se vzteká nebo bije sourozence. Ve chvíli, kdy se věci zhroutí a vy k tomu nemáte řešení. Ano, mateřství je skutečně jiná výzva.

Desítky nepoužitelných rad

Když jsem se sama stala maminkou, uvědomila jsem si, kolik rad jsem do té doby rozdávala. Jak snadno se mi ostatním vysvětlovalo, jak mají s dětmi cvičit. Jak snadno jsem věděla, jak vyřešit problémy s chováním nebo jak dítě motivovat. Co jsem vůbec netušila, bylo, že někdy už prostě nemáte vůbec chuť cokoli řešit. Že máte chuť nechat všechno plavat. Že péče o děti nemusí být naplňující, že pokud se nedokážete naladit na sebe, nic se nedaří. Že na vás po porodech vyskočí tolik kostlivců, o kterých jste neměla tušení, a že máte možná víc práce sama se sebou, než s dítětem.

Rada, kterou bych na začátku chtěla slyšet

A tak, bych vám chtěla napsat, že po devíti letech mám radu jednu jedinou. Možná vás překvapí, protože tuhle radu jsem před vlastním mateřstvím rozhodně nerozdávala. A dnes bych ji dávala na zlatém podnose!

Co to znamená a jak to může v tom každodenním shonu vypadat?

Například, že budete dbát na své tělesné potřeby. Půjdete se najíst a klidně necháte miminko chvíli plakat. Nic se mu nestane. Odskočíte si, když musíte. Během oběda budete krmit především sebe, a přitom spokojeně dávat sousta vašemu drobečkovi do úst, anebo ho necháte jíst z vašeho talíře, když bude mít chuť a vám to nebude vadit. Nebo půjdete místo po sté na to samé hřiště třeba do lesa, kde to máte mnohem radši. Nebo do vaší oblíbené kavárny, kde si dáte výbornou kávu. Jídlo uvaříte tak, aby chutnalo vám, a dítěti do něj jen nepřidáte potraviny, které by mu mohly ublížit. Protože jedině tak se naučí, že pečovat o vlastní potřeby a blaho svého těla je důležité. Na hřišti si klidně dáte do uší sluchátka a budete poslouchat oblíbenou hudbu nebo audio knihu, kterou chcete slyšet a přitom poočku sledovat vaše dítě. Když ho chvíli neuslyšíte, začnete znovu slyšet sebe. Budete si hledat hezké oblečení pro sebe, místo abyste brouzdala na mimibazaru a hledala pěkný kousek do dětské skříně, která už stejně přetéká, ačkoliv vy pořád nosíte ty samé kalhoty. Nebudete zkoumat, která hračka je teď v Lidlu v akci. Budete se zajímat o to, jestli náhodou nedávají krásný film, na který byste mohla zajít s kamarádkou. Budete pečovat o dobrou náladu a radost ze života více než o srovnání vašeho dítěte se sousedovic Pepíkem, který už mluví ve větách.

Bez výčitek si dopřejete denně čas pro sebe. Procházku okolo čtvrti, četbu knihy, tanec, cokoli. Když půjdete na procházku, tak šátek i dítě necháte doma tatínkovi. Dítě to bez vás hodinu vydrží a vy se budete moci pořádně nadechnout. Nabrat sílu, vítr do plachet, úsměv na tváře. A to vše pak můžete dát svému dítěti. Je to víc než nová hračka, víc než kroužek dětského plavání. Jste to vy a je to vaše opravdové spokojené já.

A jak je to s tím hraním?

Dítě vyroste zdravé a sebevědomé i bez toho, abyste si s ním denně musela hodiny hrát. Stejně tak vyroste ve zdravé dítě i bez toho, aniž by mělo kupu pomůcek. Bohatě stačí, když ho přizvěte k vašemu dospělému životu, který budete žít v radosti. A když přizve ono vás, dělejte s ním to, co vás skutečně baví. Anebo to dělejte tak, jak vás to baví. Já jsem svým dětem na otázku: „Mami, půjdeš si se mnou stavět lego?“, odpovídala: „Mně to ale nebaví. Jestli chceš, budu si s tebou kreslit.“ I to je důvod, proč mé děti rády kreslí, i přesto, že to jsou kluci. Dělala jsem to totiž s nimi s radostí. Ukázala jsem jim tím jediné: Dělej v životě to, co tě skutečně baví. Přinese ti to radost a spokojenost. Nevím, jestli to bude fungovat, ale pevně věřím, že si jednou najdou profesi, která bude odpovídat jejich schopnostem a bude jim přinášet radost do života, stejně jako mě. A proč tenhle článek píšu? Protože ty svoje tři mláďata zase za pár dní vypustím do světa školy a já se definitivně vrátím do světa dospělých obohacená o jednu velkou životní lekci mateřství, která mi jako jediná dává smysl: Být sama sebou. Být sama se sebou. Být.