Pochopení významu slova předchází prožitek, který je pojmenován. Porozumění je následováno použitím daného slova v následném kontextu. Dnes si ukážeme, jak si děti, ale i dospělí, upevňují slovní zásobu zejména abstraktních slov. Takových, která si nemůžeme osahat, ale musíme je prožít.
Jak naučit dítě chápat a používat abstraktní slova?
To, že dítě slovo zná a chápe jeho význam, neznamená, že ho umí použít. K tomu vedou tři kroky, které si ukážeme. Nejprve se podíváme na označení konkrétních předmětů, věcí a jevů. Potom se budeme věnovat i slovům abstraktním.
1. Dítě musí slovu rozumět.
Aby dítě slovu rozumělo, seznámíme ho s ním nejprve v reálném životě. Např. když jde kolem nás pes, řekneme: „Podívej, to je pes.“ Abychom si ověřili, že dítě chápe vztah mezi slovem a významem, můžeme mu ukázat obrázky a zeptat se: „Kde je pes?“ Děti ale mohou označit výrazem pes i zvíře, které se psovi podobá (vlk, liška, kojot). Je to proto, že ještě nemají dostatečné rozlišovací dovednosti a znalosti, aby dokázaly některé věci rozpoznat. Stejně tak i my dospělí nemáme vždy dostatečné zkušenosti, abychom poznali význam některých obtížnějších slov.
2. Dítě musí vědět, v jaké situaci má slovo použít.
Pokud tedy dítě slovo zná a rozumí mu, musí dál vědět, při jaké příležitosti ho použít. Musí chápat komunikační situace, vědět, kdy se očekává, že slovo použije. Také musí slovo správně začlenit do věty nebo fráze, aby celek dával smysl. Tento proces není zcela jednoduchý ani rychlý na zvládnutí. Vyžaduje pozorování situace, poslouchání řeči druhých a vyhodnocování.
3. Dítě slovo použije.
Dítě je vybavené správným slovem, chápe, kdy ho má použít a najde si i správnou situaci. Např. když si s maminkou prohlíží knihu a uvidí v ní pejska, může říct. „To je pes.“Bez správných příležitostí tedy žádné slovo z dítěte nevypadne.
Tento proces jsem již z dětství zapomněla, ale měla jsem příležitost si ho znovu vyzkoušet, stejně jako jistě mnoho z vás. Nejenže tento proces zažíváme při použití méně známých, často odborných výrazů, prakticky celý život, ale můžeme ho prožít také při použití cizího jazyka.Když jsem přiletěla do Kalifornie, měla jsem poměrně dobrou znalost angličtiny. Po několika měsících pobytu jsem si ale uvědomila, že některá slova prostě neumím použít. Znám je, chápu jejich význam, ale prostě nevím, jak je začlenit do fráze, aby byla správně. Šlo mi o to, aby ostatní alespoň pochopili, co tím myslím. Takže jsem dlouho setrvávala v bodu číslo jedna, než jsem nasbírala dostatek zkušeností a sebrala odvahu. A stejně to mají i naše děti. Teprve když jsem zažila několik komunikačních situací, tak jsem postupně pochopila, jak slovo použít. V jaké frázi, v jaké souvislosti, v jaké sociální situaci, v jaké gramatické konstrukci, aby to dávalo smysl. A pak to najednou přišlo. Ani nevím jak a najednou se slyším, jak říkám větu, v níž je i slovo, které jsem ještě před pár měsíci úplně nechápala. V mém mozku už si ale našlo to správné místo a já větu vyslovila s lehkostí. Jednoduše jsem slovo převedla ze svého pasivního slovníku, do slovníku aktivního. A o to nám jde u dětí.
Jak tedy pomoci dětem uchopit abstraktní a méně známá slova?
Děti musí zažít opakovaně situace, ve kterých si slovo tak trochu osahají. Vícekrát slyší, jak ho někdo řekl, v jakém tvaru ho použil, v jakém kontextu, v jakém příběhu nebo zážitku, jaké emoce slovo doprovázely. Do jaké sociální situace a jazykové vrstvy se slovo hodí. Zda je hovorové, odborné, běžné, zdvořilé, zastaralé, intelektuální nebo cool.A postupně, jak dítě získává zkušenosti, dokáže tato abstraktní slova jako láska, víra, poznání, příležitost, úspěch, radost, zklamání, soucit, porozumění atd. také použít.
Nejlepší způsob, jak děti tato slova naučit, je, nechat je žít opravdový život, ve kterém tato slova naplno prožijí.
Nemůžeme po dítěti chtít, aby pochopilo zklamání, když ho nikdy nezažilo. Jak může dítě poznat, co je to smutek, když ho před každým negativním prožitkem ochraňujeme. Jak může znát slovo porozumění, když ho nevedeme k tomu, aby pochopilo naše potřeby a pocity?
Jsem klinická logopedka a zastánkyně celostního přístupu v léčbě poruch komunikace. Maminka tří dětí a nadšená propagátorka online logopedie. Se svoji rodinou zažívám již několik let život v zahraničí. Z mých tří dětí se plynule staly mluvčí dvou jazyků a já s nadšením sleduji jejich vývoj. Jsem zakladatelkou úspěšného e-shopu Logopedie s úsměvem, kde nabízím autorské logopedické obrázkové materiály a pracovní sešity pro snadnější úpravu výslovnosti. Vydávám ve spolupráci s nakladatelství Euromedia pracovní sešity Učíme se hlásku C, L, R a další. Natáčím pro vás výuková vide o logopedii na facebooku Logopedie s úsměvem a podporuji vás rodiče dětí s poruchami komunikace na facebooku Celostní komunikace.
Více informací se dozvíte zde. >>
Martina Kolmanová
Proč dítě nejde vpřed a jakou roli v tom hraje rodič
Stres, řeč a bezpečí - jak spolu souvisí?
Špatně mluví nebo čte a je často nemocné
