Abychom mohli tekutinu nalít do úst a ona tam zůstala, jazyk se musí dost snažit, aby tekutinu podržel. Jazyk se posune mírně vpřed za dolní řezáky a je aktivní – v napětí. Následně se hrot jazyka mírně přitlačí za dolní řezáky ( jako když vyslovujeme C, S nebo Z). Hřbet jazyka se přizvedne a boky jazyka se protlačí mírně do stran. V mírném napětí jsou i tváře, lehce přimknuté k zubům (jako u hlásek F, V, Š, Ž, S, Z).

ČELIST

Aby se vám voda nevylila ven z pusy, musí se zapojit také čelisti. Zuby se přivírají k sobě (jako při Č, Š, Ž nebo Ř) a spolu s nimi také rty (jako u P, B, M a také částečně u F a V). Oba mechanismy vytvořit takzvaný zámek. S právě vytvořeným zámkem pomocí rtů a čelistí (zubů), můžeme začít polykat. Schválně, zkuste si polknout s otevřenými rty. Jde to? Jde, ale hodně ztuha. A teď to zkuste s otevřenými rty i zuby. To už prostě nedáte .

A TEĎ VŠECHNO DOHROMADY

Při polykání se hrot jazyka po uzamčení přední části mluvidel (rtů a zubů) zvedá nahoru na dásně za horní řezáky a lehce do nich zatlačí, aby mohl tekutinu ladným pohybem dopravit do zadní části dutiny ústní – do nosohltanu (jako při T, D, N, L, R, Ř). Hrot jazyka je ten, který zahajuje elegantně nazvanou polykací vlnu. Jazyk se následně přimyká svojí střední částí k tvrdému patru a vlna se ladně šíří shora ze předu vzad šikmo dolů. Na jejím konci se kořen jazyka přimkne k nosohltanu (jako u K, G a slabší verzi tohoto pohybu využijeme u CH a H) a následně tekutinu polkneme.

MÁME TO POD KONTROLOU

Až do této chvíle máme nad vším kontrolu a mluvíme o takzvané vědomé fázi polykání. Pak se již vše další děje bez naší vědomé kontroly. Tekutina si prostě putuje trávicím traktem tam, kde ji organismus potřebuje.

Tak už víte, proč dítěti prospívá pití z hrnečku?

Ale ještě nevíte, kdy začít

Já sama jsem u svých děti zrála postupně, tak jak to v mateřství bývá. Stejně tak jsem intuitivní postřeh nechat dětem volnost a samostatnost při pití a krmení, časem doplnila také o teoretické znalosti z metod Oral placement therapy a Baby Led Weaning, které mi dodaly teoretickou bázi k praktickým zkušenostem s mými třemi dětmi. Nejstarší syn začal pít z hrnku až po roce. Do té doby jsem si pořídila pěknou várku hezkých, ale pro vývoj řeči zcela nevhodných lahví na pití. Prostřední syn měl hrníček v ruce již před prvními narozeninami a nejmladší dáma z fotek, která už letos oslaví páté narozeniny, se z hrnečku na espreso naučila pít již v sedmi měsících. A jak to zvládla? Lépe, než bych čekala. S malým množstvím vody na dně hrnečku, který přesně padl do jejích malých ruček, si ho přiložila k ústům a napila se. Hned. Množství tekutiny bylo opravdu malé, tak na jeden lok. Spolu s rozvíjejícími se schopnostmi ovládnout motoriku ruky, synchronizovat pohyby a zvládnout regulovat tok většího množství tekutiny jsem množství navyšovala. Každé dítě je jiné a nástup schopností pít z hrnečku může přijít tedy v odlišnou dobu. Nicméně mezi 6. až 9. měsícem můžete začít hrneček dítěti již nabízet.

A co lahvičky?

Lahvičky, ale jen ty s BRČKEM, si nechte jen na procházky po venku nebo na cestování. Lahvičky s plochým pítkem nebo s dudlíkem na rozdíl od pití z hrnečku udržují jazyk v dolní poloze a nepodporují dostatečnou aktivitu rtů a tváří. Proto právě dlouhodobě používaná lahvička se špatným pítkem může být ta jediná příčina, která způsobí přítomnost dítěte na logopedii. Možná si říkáte, proč se o tom nevědělo dřív? Logopedie je mladý obor, který se neustále vyvíjí. Máme často tušení, které však nemáme podložené výzkumy, ale spíše pozorováním. O negativním vlivu dlouhodobého používání dudlíku na vývoj řeči jsme věděli už dávno. O vztahu vývoje řeči, pití a příjmu potravy, jsme se však dozvěděli teprve nedávno. V USA se o nevhodnosti lahví pro batolata a zejména zde oblíbeného tzv. sippy cup, volně přeloženo srkací hrneček, mluví trochu déle. A proto považuji za více než nutné, aby tyto informace zaznívaly a šířily se do veřejného povědomí. Ušetří vám to kačky za lahvičky stejně jako hodiny strávené zbytečně s dítětem na logopedii. Pokud vás toto téma zajímá, pokračujte na článek o vztahu řeči a příjmu potravy, který napsala kolegyně, klinická logopedka Barbora Červenková pro časopis Vitalia. Najdete ho zde. Více o pití a příjmu potravy z pohledu logopedie se dozvíte v připravovaném druhém vydání e-booku První příkrmy z pohledu logopedie – s lžičkou i bez. Pokud chcete, aby vám jeho vydání neuniklo, můžete se zaregistrovat zde.