
Protože pití z hrnečku, stejně jako příjem tuhé stravy, procvičuje všechny části mluvidel a připravuje je na správnou výslovnost téměř všech hlásek. Pitím z hrnečku tak můžete dítě podpořit ve vývoji výslovnosti. Pokud chcete vědět jak, vezměte si do ruky hrnek s vodou a čtěte dále. Přitom se občas napijte a zkoušejte si to, o čem tady píši.
Pokud jsou mluvidla nastavena ve správné poloze, při pití z hrnku aktivně pracují rty, které se přimknou k okraji hrnku (jako u hlásek P, B, M).
Abychom mohli tekutinu nalít do úst a ona tam zůstala, jazyk se musí dost snažit, aby tekutinu podržel. Jazyk se posune mírně vpřed za dolní řezáky a je aktivní – v napětí. Následně se hrot jazyka mírně přitlačí za dolní řezáky ( jako když vyslovujeme C, S nebo Z). Hřbet jazyka se přizvedne a boky jazyka se protlačí mírně do stran. V mírném napětí jsou i tváře, lehce přimknuté k zubům (jako u hlásek F, V, Š, Ž, S, Z).
Aby se vám voda nevylila ven z pusy, musí se zapojit také čelisti. Zuby se přivírají k sobě (jako při Č, Š, Ž nebo Ř) a spolu s nimi také rty (jako u P, B, M a také částečně u F a V). Oba mechanismy vytvořit takzvaný zámek.
S právě vytvořeným zámkem pomocí rtů a čelistí (zubů), můžeme začít polykat. Schválně, zkuste si polknout s otevřenými rty. Jde to? Jde, ale hodně ztuha. A teď to zkuste s otevřenými rty i zuby. To už prostě nedáte .
Při polykání se hrot jazyka po uzamčení přední části mluvidel (rtů a zubů) zvedá nahoru na dásně za horní řezáky a lehce do nich zatlačí, aby mohl tekutinu ladným pohybem dopravit do zadní části dutiny ústní – do nosohltanu (jako při T, D, N, L, R, Ř).
Hrot jazyka je ten, který zahajuje elegantně nazvanou polykací vlnu. Jazyk se následně přimyká svojí střední částí k tvrdému patru a vlna se ladně šíří shora ze předu vzad šikmo dolů. Na jejím konci se kořen jazyka přimkne k nosohltanu (jako u K, G a slabší verzi tohoto pohybu využijeme u CH a H) a následně tekutinu polkneme.
Až do této chvíle máme nad vším kontrolu a mluvíme o takzvané vědomé fázi polykání. Pak se již vše další děje bez naší vědomé kontroly. Tekutina si prostě putuje trávicím traktem tam, kde ji organismus potřebuje.
Já sama jsem u svých děti zrála postupně, tak jak to v mateřství bývá. Stejně tak jsem intuitivní postřeh nechat dětem volnost a samostatnost při pití a krmení, časem doplnila také o teoretické znalosti z metod Oral placement therapy a Baby Led Weaning, které mi dodaly teoretickou bázi k praktickým zkušenostem s mými třemi dětmi.
Nejstarší syn začal pít z hrnku až po roce. Do té doby jsem si pořídila pěknou várku hezkých, ale pro vývoj řeči zcela nevhodných lahví na pití. Prostřední syn měl hrníček v ruce již před prvními narozeninami a nejmladší dáma z fotek, která už letos oslaví páté narozeniny, se z hrnečku na espreso naučila pít již v sedmi měsících.
A jak to zvládla?
Lépe, než bych čekala. S malým množstvím vody na dně hrnečku, který přesně padl do jejích malých ruček, si ho přiložila k ústům a napila se. Hned. Množství tekutiny bylo opravdu malé, tak na jeden lok. Spolu s rozvíjejícími se schopnostmi ovládnout motoriku ruky, synchronizovat pohyby a zvládnout regulovat tok většího množství tekutiny jsem množství navyšovala. Každé dítě je jiné a nástup schopností pít z hrnečku může přijít tedy v odlišnou dobu. Nicméně mezi 6. až 9. měsícem můžete začít hrneček dítěti již nabízet.
Lahvičky, ale jen ty s BRČKEM, si nechte jen na procházky po venku nebo na cestování. Lahvičky s plochým pítkem nebo s dudlíkem na rozdíl od pití z hrnečku udržují jazyk v dolní poloze a nepodporují dostatečnou aktivitu rtů a tváří. Proto právě dlouhodobě používaná lahvička se špatným pítkem může být ta jediná příčina, která způsobí přítomnost dítěte na logopedii.
Možná si říkáte, proč se o tom nevědělo dřív?
Logopedie je mladý obor, který se neustále vyvíjí. Máme často tušení, které však nemáme podložené výzkumy, ale spíše pozorováním. O negativním vlivu dlouhodobého používání dudlíku na vývoj řeči jsme věděli už dávno. O vztahu vývoje řeči, pití a příjmu potravy, jsme se však dozvěděli teprve nedávno.
V USA se o nevhodnosti lahví pro batolata a zejména zde oblíbeného tzv. sippy cup, volně přeloženo srkací hrneček, mluví trochu déle. A proto považuji za více než nutné, aby tyto informace zaznívaly a šířily se do veřejného povědomí. Ušetří vám to kačky za lahvičky stejně jako hodiny strávené zbytečně s dítětem na logopedii.
Pokud vás toto téma zajímá, pokračujte na článek o vztahu řeči a příjmu potravy, který napsala kolegyně, klinická logopedka Barbora Červenková pro časopis Vitalia. Najdete ho zde.
Více o pití a příjmu potravy z pohledu logopedie se dozvíte v připravovaném druhém vydání e-booku První příkrmy z pohledu logopedie – s lžičkou i bez. Pokud chcete, aby vám jeho vydání neuniklo, můžete se zaregistrovat zde.