Tuhle přezdívku jsem dostala od svých dětí. Pěkná trefa do černého. S hořkým úsměvem jsem jim musela dát za pravdu. Čas, který věnuji „významnému“ ťukání do tlačítek, bych mohla žít plněji. Tváří v tvář. Například bych raději mohla:
Od chvíle, kdy jsem začala pracovat, vstoupila jsem do online světa více, než bych si přála. Online svět je ve svém projevu velmi specifický a buduje také u nás specifické chování, specifické prožívání. Je bezpochyby jednodušší než ten reálný.
Jsem vděčná, že mě mé děti probraly a jejich slova mě donutila si ještě více uvědomit:
Přestože mobilní telefon patří k mému životu a je součástí mého podnikání, vím, že radost v životě mi přináší pohled na úsměv mých blízkých. Skutečně empatická se učím být ve chvíli, kdy mé dítě vypráví o tom, že ho spolužák strčil do roští a on se hrozně bál. Že partnerkou jsem tehdy, když dokážu naslouchat tomu, co trápí mého muže. A že skutečně dospělou se stávám plným prožíváním každodenního života s jeho výzvami.
Čím více sdílím jen to dobré a ještě lepší, tím více přehlížím to, co si žádá skutečnou pozornost v reálném životě. Miluju online svět a tímto textem ho nepohřbívám. Jen se vědomě rozhoduji přijmout plnou zodpovědnost za svoje chování, za svoje prožívání, za vztahy okolo sebe i za pocit uvnitř sebe. Rozhoduji se učit své děti, že odvaha se měří skutky a že skutečná výzva je otevřeně sdílet svůj život s těmi nejbližšími a postavit se tváří tvář konfliktům, které nám do života přichází. Říci druhému do očí miluji tě, omlouvám se, odpusť mi jsou slova, která dokáže vyslovit jen opravdový hrdina. Přeji si, aby mé děti znaly pestrost chutí opravdového života, a právě proto ani jedno z nich nevlastní mobilní telefon. Jsem přesvědčená, že dokud já sama nedokážu nastavit zdravé používání této krabičky, která ovládla mé ruce i můj život, nemohu vyzrálé chování očekávat ani od svých vlastních dětí.