Chystáte se na logopedii?

Už bys s ním měla zajít na logopedii. Já mu vůbec nerozumím. S tou řečí už konečně něco udělejte. Podívej se, jak mu ten jazyk leze z pusy ven, budou se mu ve škole smát, že šišlá.  Je vám to povědomé? Slýcháváte něco podobného? Nebo se vám vynořují tyhle myšlenky, když se podíváte na svoje dítě? Tlak okolí, tlak společnosti, tlak vnitřních, kdysi dávno vzniklých přesvědčení, slepě přijatých norem a názorů druhých lidí nás mnohdy žene tam, kde možná vůbec nechceme být. Dnešní článek není o tom, abych vám řekla, že k logopedovi není potřeba chodit vůbec. Není ani o tom, abych vám řekla, že byste měli těmto hlasům naslouchat. Tento článek je o tom, abyste si dobře rozmysleli, kdy na logopedii půjdete, proč a jak u tohoto rozhodnutí setrvat. Dám vám návod na to, co zvýší motivaci vaši i vašich dětí, stejně jako úspěch terapie. Přestože se obvykle logopedie odehrává v přátelském prostředí a pomocí her a technik, které jsou pro dítě spíše příjemné, jedná se o terapii, která je poměrně náročná. Logopedická terapie, jakkoli zábavná a hravá, je náročná zejména na čas, koncentraci, vůli, trpělivost vaši i vašich dětí. Má-li vaše dítě potíže s výslovností jedné hlásky, tak se u logopeda stavíte obvykle alespoň šestkrát. Takových dětí je však minimum. Obvykle přicházejí rodiče s větší poptávkou.

Čas:

Terapie u mnoha dětí trvá více než půl roku. Málokdy se stane, že je kratší. V ideálním případě je docházka dítěte vhodná jednou za 14 dní. Mezitím se očekává, že budete doma pravidelně cvičit. Terapeut stanoví úkoly, které odpovídají dovednostem dítěte a směřují k cíli terapie. Rychlost, s jakou se k tomu cíli budete přibližovat, záleží hodně i na vás. Terapeut je pouze průvodce. Za 30 minut péče v intervalu jednou za 14 dní není možné, aby se úprava výslovnosti podařila bez každodenního krátkého cvičení doma. Vyžaduje to vaši cílenou spolupráci, trpělivost, organizaci času. Domácí příprava obvykle zabere 10–15 minut denně. Zdá se to málo, ale jako maminka tří dětí vím, že najít i těch 15 minut za den, je někdy velmi obtížné.

Rada č. 1:

Zajděte na terapii ve chvíli, kdy víte, že ve vašem osobním i rodinném životě následujícího půl roku zvládnete 15 minut denně vyšetřit na péči o řeč vašeho dítěte.

Koncentrace:

Pokud víte, že vaše dítě není vyzrálé na jakoukoli cílenou spolupráci, neposedí, nezajímá se o vzdělávací aktivity, nechce kreslit, nebaví ho pracovní listy, knihy apod., není to důvod k tomu, proč na terapii nechodit. Ba naopak. Logoped vám bude nápomocen i v rozvoji a podpoře všech dovedností, které s řečí souvisí. Nicméně je dobré počítat s tím, že si dítě nejprve bude muset zvyknout na cílenou práci, řízenou spolupráci a bude muset svoji koncentraci cílenými cvičeními posilovat. K přímé nápravě výslovnosti se pak můžete dopracovat třeba až za půl roku docházky. Je pravděpodobné, že terapie nepůjde kupředu tak rychle. Ne proto, že by metody byly špatné, ale proto, že dítě ještě potřebuje dozrát v oblastech, které s úpravou řeči přímo souvisí. Neznamená to, že byste měli terapii odkládat, naopak. Kvalitní logoped, který umí vnímat dítě jako celek vám bude dobrým průvodcem a rádcem a vývoj dítěte dokáže stimulovat komplexně.

Rada č. 2:

Před začátkem terapie učte dítě cílenou spolupráci, stačí i 10 minut denně, kdy dítěti nabídnete jakoukoli činnost, která je pro něj nová, ale vy ji budete organizovat. Hravě a laskavě.

Vůle:

Je málo věcí, kterým se dokážeme cíleně věnovat denně více než půl roku. Připravte se tedy i na to, že bude terapie náročná na vaši vůli a výdrž. V případě, že se dítě samo nenadchne a nebude vás nutit do cvičení (což by byla ideální situace), bude na vás a na vaší vůli, zda vytrváte. K pevné vůli by vám mohl pomoci zvukový záznam dítěte. Pravidelně si své dítě nahrávejte, jak mluví. Před terapií i v průběhu terapie. Můžete tak sledovat jeho pokroky. Jak se řeč dítěte začne zlepšovat, rodiče rychle zapomenou, jak mluvilo dříve. Na to dobré se nám zvyká snadno. Proto můžete využít nahrávku, abyste si připomněli, jak dítě mluvilo a jaký pokrok už udělalo. Pravidelné hodnocení pokroků přispěje k vaší vůli pokračovat. Nahrávku pusťte také dítěti. Veďte ho k uvědomění si vlastního zlepšení. Oceňte jeho práci a snahu i pokroky, které udělá. Vždy se nějaké najdou. Stejně tak je dobré si ze cvičení udělat pravidelný „rituál“. Nastavte si např. na mobil upozornění na čas, kdy budete cvičit. Lehko se ztratíte v kolotoči každodenních povinností a zapomenete na to, že máte drobný úkol. Sem tam úkoly procvičíte, ale pak si uvědomíte, že čtrnáctidenní úsek je ten tam a vy jdete znovu na terapii s vědomím, že jste procvičování zas tak moc nedali. Nemusíte z toho mít špatný pocit, rozumný terapeut to pochopí. Nicméně jak už jsem psala na začátku, mnohdy se tím zbytečně prodlužuje čas terapie.

Rada č. 3:

Veďte si záznamy o tom, co se dítě již dokázalo naučit.

Cíl:

Zároveň doporučuji ujasnit si, proč chcete, aby vaše dítě dobře mluvilo. Proč je to pro vás důležité. Nezapomeňte cíl péče vysvětlit také dítěti. I ono musí mít motivaci se zlepšovat. Lepší než mu říct, že musí dobře mluvit, jinak se mu budou smát, je sdělit mu např. toto: Každá hláska (zvuk) naší řeči má své pravidlo, jak ji vyslovit. Tím, že např. R vyslovujeme všichni stejně, dokážeme si navzájem porozumět. Pokud bychom vyslovovali jedno písmenko každý jinak, změnili bychom tím celé slovo a nastal by potom zmatek a neporozumění. Proto je důležité, abychom vyslovovali správně a stejně. Pokud však vaše dítě zvuk hlásky chápe, ale vyslovuje ji nesprávně, (např. místo správného R ráčkuje), může vám namítnout, že už R přeci umí. Děti si mnohdy nejsou vědomy vlastních chyb. Takovému dítěti můžete význam logopedie vysvětlit jinak. Tvoje pusinka už umí zvuk, který je trochu podobný tomu správnému. Je vidět, že jsi už např. R slyšel a víš o něm, že existuje. Je ale důležité, abys ho uměl vyslovit správně. V tuto chvíli to možná pro tebe není důležité a možná ani neslyšíš velký rozdíl mezi správným a špatným zvukem. Až budeš ale starší, může se stát, že si vybereš povolání, které bude vyžadovat správnou výslovnost. Taková povolání jsou např. učitel, redaktor, tiskový mluvčí, logoped, terapeut, tlumočník. Je pro tebe snadnější si správnou výslovnost osvojit v dětském období než potom v dospělosti. Stejně tak je důležité předškoláčkům objasnit souvislost čtení a správné výslovnosti. Děti, které ještě neumějí číst a neznají písmenka, tím nezatěžujte. Těm, kteří se o písmenka již zajímají, můžete např. ukázat písmenko R a L a požádat je, ať obě hlásky vysloví. Pokud mají chybnou výslovnost hlásky R a zaměňují ji za L, přečtou obě písmenka stejně. Vy jim je pak přečtěte také. Ukažte jim, že je mezi nimi rozdíl jak v psané podobě, tak ve výslovnosti.

Rada č. 4:

Vysvětlete dítěti, proč na logopedii jde.

Věk:

Ideální je, když se vada výslovnosti upraví ještě před nástupem do školy. Dítě to pak bude mít mnohem snadnější. Je ale možné, že vám to zkrátka z nějakého důvodu nevyjde. Nikde není psáno, že je to jediná doba, kdy máte na logopedii dorazit. Vady výslovnosti lze stejně dobře upravit i v pozdějším věku. Je možné, že budete bojovat s motivací dítětem protože bude hůře spolupracovat. Já to osobně vnímám někdy jako lepší variantu, než se s dítětem přetahovat. Raději mu dopřát ještě nějaký čas a začít terapii později. Pokud vás však trápí to, že dítě před nástupem do školy nebude umět dobře vyslovovat, podívejte se na článek Co má umět předškolák a ověřte si, zda vaše dítě splňuje před nástupem do školy to, co je z hlediska vývoje řeči opravdu důležité.

Rada č. 5:

Nelámejte to přes koleno.

Motivace dítěte je zásadní krok k úspěchu, stejně jako ta vaše. Možná najdete ještě další možnosti, jak logopedickou péči obhájit. Budu moc ráda, když se o ně podělíte.

A hlavně, nezapomeňte vašemu dítěti říct, že ho máte rádi takové jaké je, i přesto, že mu nejde vyslovit nějaká hláska. Na tom náš život nestojí.