Na vašich slovech záleží

Je úplně jedno, co říkáte, pokud vaše slova vycházejí z vašeho srdce, najdou si cestu do srdce druhého člověka. A vy, přesto, že se to možná dříve nedělo, začnete ve vzájemné komunikaci nacházet více:

1. Porozumění,
2. pochopení,
3. prostoru pro každého,
4. uvolnění,
5. lásky,
6. respektu,
7. a přijetí.

Často to tak ale není. Za našimy slovy na místo lásky v našem srdci leží strach. Strach, který se v našem těle zabydlel tak pevně, že už ani nevíme, kterými dveřmi vstoupil a kterými ho máme vyprovodit ven.

Já sama jsem se v takovém období nacházela několik dlouhých let a moje chronická bolest mě postavila do místa, ve kterém jsem nikdy předtím nestála.

No, možná stála, jen jsem si to nepamatovala. Moje hlava se ne a ne upamatovat na to, co se mohlo stát, že najednou mám rozklepaná kolena, že najednou nevidím ani kousek kvality sebe sama, že najednou cítím temno a strach a že vůbec nevím, co s tím.

Byla jsem zvyklá si myslet, nebyla jsem zvyklá se cítit.
A tahle silná emoce, která ze dne na den zahalila mou tvář i mé tělo, byla pro mě něčím velmi neobvyklým. Neměla jsem na ni žádnou zbraň a ani moje největší životní zbrań – smích, na ni nestačil. Jednoduše, cokoli jsem měla odzkoušeno dřív, nefungovalo.

Uběhlo několik dlouhých let než jsem pochopila, co se ve mně děje. Než jsem našla všechny potřebné dílky puzzle zvané život a začala znovu rozumět tomu, co prožívám.

• Našla souvislosti mezi mým narozením a přítomností, která se odehrává,
• pochopila, že ačkoli si moje hlava nepamatuje nic, moje tělo si pamatuje vše,
• uvědomila si, že sama sebe tlačím do prožívání jen jedné emoce a ty ostatní od sebe odstrkuji a že se jednoho dne už odstrčit nenechají,
• že široké spektrum emocí a jejich hloubka patří k našemu životu stejně jako barvy k podzimu, podobně jako obloha plná slunce i dno oceánu naplněné pískem,
• a že naše tělo nás vždy chrání i přesto, že si to hlava myslí jinak.

Uběhlo mnoho let, než jsem si dovolila být ženou v plné celistvosti, jemnosti a zranitelnosti. Proměnila jsem se uvnitř, ale i vně.

A spolu s tím se proměnila také má komunikace.

1. Se sebou samou,
2. s mým tělem,
3. s mými dětmi,
4. s mým mužem,
5. i mými blízkými.

Ze slov ustoupil strach a nejistota a vstoupila do nich láska proudící z mého srdce.

Tak, jak jsem si to vždycky přála, tak jak jsem se v tomto světě toužila projevit. Jen mi chyběla odvaha. Odvaha formovaná pocitem bezpečí uvnitř mě samotné.

Bezpečí je základní potřeba, která otevírá komunikaci. Pokud ho cítíme, pak nás naše řeč otevírá světu a naše slova tento svět zdobí jako drahokamy doprovázené zvukem rolniček.

1. Dokud my necítíme bezpečí, necítí ho ani naše děti,
2. dokud my necítíme bezpečí, slova nemohou laskavě plynout,
3. dokud necítíme bezpečí, naše tělo je uzavřené, stažené a připravené k boji,
4. slova neplynou ze srdce, neotevírají, ale zamykají nás uvnitř nás samotných.

V podpůrných koučinkových sezeních pro rodiče dětí s poruchami řeči a komunikace na téma strachu, bezpečí a uzavření se, narazíme vždy. A není to nic neobvyklého. Často je na straně rodiče, na jeho životní cestě těžký okamžik, o kterém pochybuje, ke kterému se vrací, který nebyl plně prožit a vysloven. Kdy si říká, tady se to zvrtlo, tady se něco změnilo, tady jsem to zkazila, udělala špatně, tady jsem selhala, tady jsem to nezvládla.

Cítíte to? Jak přísní na sebe jsme? Jak málo slov podpory a lásky pro sebe máme?

Jak snadno sami sebe odsuzujeme?

Stane se, může se to stát každému z nás, že se část jeho života zboří. Ale naše slova mohou celou tu událost ještě zhoršit a na místo toho, aby jsme se staly sami sobě oporou, přiléváme do olej do ohně.

Jazyk nepřijímání jsou slova, která jsem přijali jako malé holky a malí kluci. Nepřišli jsme s nimi na tento svět. Ale tento svět nás tuto řeč naučil. A dnes, jsme již sami tím bičem, který do nás práská a naše slova postrádají kouzelný proutek lásky.

Kdykoli se ale můžeme vrátit a začít používat jazyk svého srdce.

To jak sami se sebou mluvíme, vyjadřuje náš vztah k sobě, naši lásku, kterou k sobě cítíme. A přesně takovou míru lásky vkládáme pak do života svým vlastním dětem. Můžete jim stokrát říci, že je milujete. Ucítí to ale z vašich slov ve chvíli, kdy se do sebe skutečně zamilujete.

A místo slov sebekritiky, nepřijetí a nelásky použijete slova podpory, přijetí a ocenění.

1. Jsi odvážná, že jsi to pověděla,
2. udělala jsi vše, co jsi pro tento okamžik dokázala,
3. dokázala jsi, že si sebe ceníš,
4. našla jsi ta nejvhodnější slova, která vystihovala tvé pocity,
5. uvolnila jsi, co tě svíralo a udělala si v sobě nový prostor, je v pořádku na chvíli cítit nejistotu prázdna,
6. svůj prostor v sobě si můžeš tvořit přesně takový jaký potřebuješ,
7. můžeš říkat cokoli,
8. to, že druhý nerozumí neznamená, že je s tebou něco špatně,
9. svět druhého člověka není ten tvůj, druhý člověk má svůj svět slov, kterým rozumí po svém,
10. tahle věta tě nepodporuje, vymeň ji za jinou.

A mnoho dalšího. Je tolik slov, která pramění v našem srdci, stačí je „jen použít“.

Vždy máme ve svém životě příležitost k tomu, aby se slova lásky z našeho srdce dostala do našich úst. Slova ze srdce můžete NECHAT volně PROUDIT i s meditací Laskavá komunikace, kterou najdete zdarma ke stažení zde.