Všimli jste si, že když někdo mluví na malé miminko, jeho řeč se změní? Většina maminek, rodičů, babiček, kamarádek, ale i dětí mluví na malého kojence tzv. dětskou řečí z angl. baby talk. Zdá se, že tento styl komunikace přichází zcela intuitivně. Ne však ke každému.

Některým ženám tento titěrný, laskavý, zdrobnělý jazyk může být nepříjemný. Nespatřují v něm smysl a účel. Na své děti zkrátka hovoří tak, jako by už byly dospělé. 

Dnes bych se tohoto stylu komunikace ráda zastala, vlastně bych vás, maminky, kterým tento styl není příjemný, chtěla podpořit a vzbudit ve vás chuť  dětskou řeč alespoň zkusit. Je potřeba zmínit, že se nejedná o žádné šišlání!

Jak kojenec vnímá lidskou řeč?

Sluch nenarozeného dítěte je už v posledním trimestru natolik rozvinutý, že mu umožňuje poslouchat nejen zvuky prostředí, ve kterém se maminka nachází, ale také její řeč. Je pro něj sice obtížné rozeznat jednotlivé hlásky nebo slova, ale melodii a rytmus řeči pozná snadno.

Chcete-li vědět, jak takové miminko v břiše slyší, představte si, že máte hlavu pod vodou. Zvuky k vám budou doléhat tlumenější a jakoby z větší dálky. Miminko tak ještě před narozením zná matčin hlas a reaguje na něj zvýšenou pozorností. V prvních týdnech a měsících po narození se podobně jako v prenatálním období porozumění dítěte opírá zejména o vnímání rytmu a melodie lidské řeči. Ale nejen. Malé dítě reaguje současně na výraz tváře rodiče. Tady se pojďme společně zastavit. A nepřelétnout tuto větu bez povšimnutí. Co v praxi znamená, že dítě vnímá rodiče skrze melodii a rytmus hlasu a také výraz obličeje? 

Pokud si uvědomíme, že nervový systém malého dítěte ještě není plně zralý a miminko se o sebe ještě nedokáže postarat, pak to znamená, že právě náš hlas a náš výraz je to, co přináší k miminku zprávu o bezpečí, je to řeč našeho těla beze slov, která mluví k tělu dítěte. Jsou to první otisky mezilidské komunikace, která se vepisuje jako zvuková i výrazová vzpomínka. První dny, měsíce a roky jsou tedy více než o slovech, spíše o těle samotném.

Obličej a hlas nesou zprávu o bezpečí 

To, jakým hlasem maminka na dítě mluví, ovlivní reakci jeho celého těla. Obvykle maminka na malé miminko nekřičí. Dítě samo v ní vzbuzuje křehkost a soucit. Ale i tak může vydávat silný a méně příjemný zvuk. Ve chvíli, kdy ona sama v sobě necítí bezpečí, je ustrašená a napjatá, což může mít více příčin, do jejího hlasu i výrazu obličeje, se to projeví. Oči se přimhouří, mimické svaly se napnou, zorničky se rozšíří, dech se zkrátí a řeč k dítěti může nabývat na rychlejší rytmu a prudších tónech. Taková situace může vzniknout na straně ženy jako následek zahlceného nervového systému, který vychází například z porodního nebo ranného traumatu, ať už na straně ženy nebo dítěte. 

Má – li maminka dostatečnou podporu a také zdroje, o které se může opřít, ať už je blízká rodina nebo terapeutická pomoc, situaci na straně těla rodiče se může podařit ošetřit a maminka se tak dostává do vnitřního klidu a harmonie. 

Projevy zahlcení na straně dítěte

Péče o malé miminko je náročná. A je obzvlášť náročná, pokud je porodní trauma přítomno i na straně miminka samotného. S čím se v anamnézách jako celostní terapeutka řeči a komunikace setkávám na straně dítěte?

• Zvýšená plačtivost dítěte,
• potíže s kojením a přibíráním na váze,
• špatné usínání, krátký a snadno vyrušitelný spánek,
• vyrážky a ekzémy,
• snížená imunita – časté záněty horních cest dýchacích, laryngitidy,
• opoždění v psychomotorickém vývoji.

Situace, která není jednoduchá, ale ze které existuje cesta ven. Zatímco mamina prožívá náročné období, dítě prožívá to samé spolu s ní. Málo se ale ví, že právě v tomto období se miminko výrazně opírá o nervový systém samotné ženy. A právě proto maminka sama sobě potřebuje věnovat maximální pozornost.

To, jak se k dítěti vztahuje a jak uvolněné její tělo je, je zásadní, protože malé miminko se opírá ve svém vývoji o nervový systém maminky. Nervový systém řídí také vnímavost, zpracování a reakce dítěte zvuky. Ve chvíli, kdy se tělo dítěte cítí zahlcené, budou ho rušit i méně výrazné zvuky a může být výrazněji plačtivé. 

I přesto, že se maminka snaží o dítě pečovat s laskavostí, únava, vyčerpání a emoční zátěž, která může být ovlivněna i přítomností poporodního traumatu na straně maminky, se propíše do jejího hlasu.

Do mateřského hlasu se otiskne život a pocity maminky. A to, jak se cítí ovlivní to, jak mluví. Hlas ovlivňuje dech. A pokud je maminka v napětí, dýchá mělce a krátce. A tak tvoří krátké a prudší zvuky. Aby byla má řeč melodická, potřebuji dlouze dýchat. 

Zpíváním proti stresu

A proto skvělým řešením na emoční nepohodlí je zpěv. Když zpíváme, tvoříme dlouhé a táhlé tóny, a náš hlas zní déle. Více používáme bránici a to pozitivně působí na uvolnění napětí z našeho těla i zesílení funkce středu těla. Ke zpěvu potřebujeme dechovou kapacitu a ta je dána zapojením potřebných svalů. 

Zpěv také pozitivně stimuluje neboli tonizuje tzv. bloudivý nerv, který se dotýká také našeho hlasu. Ten má za úkol v našem těla navozovat stav uvolnění a aktivovat tzv. parasympatickou část autonomního nervového systému. 

Až později je dítě schopno ze zvuků vyjmout i slova. Proto pokud maminka na své dítě mluví dětskou řečí, výrazně tím přispívá k jeho úspěšnému řečovému vývoji a vytváří mu skvělé startovní podmínky.

Někteří rodiče tyto prvky ve své řeči přehánějí, jiní s touto komunikací nesouhlasí vůbec. Jak za chvíli zjistíte, střední cesta je podle mě ta správná.

Čím je mateřská řeč charakteristická?

Mateřské řeči se někdy také říká baby talk. Je to řeč, kterou mluví maminka na své dítě. Je pomalejší, melodičtější a zpěvnější, hlas je obvykle ve vyšší poloze. Maminka často intuitivně slova nebo věty zjednodušuje a opakuje. Tento styl je něco mezi zpěvem a mluvenou řečí.

Baby talk pomáhá v dítěti vzbudit a udržet pozornost. Také mu časem usnadňuje zachycení slova v toku řeči. Dítě je obklopeno zvuky okolo sebe a pokud naši řeč tímto způsobem zvýrazníme, dáváme dítěti větší šanci si jí všimnout a zaposlouchat se.

Jak pomáhá opakování?

Výzkumy také ukázaly, že děti většinou jako první říkají slova, která se v jejich okolí objevují opakovaně a často jsou vyřčená samostatně nebo na konci věty a pomaleji. Opakující se slova také dítě říká s menším množstvím chyb nebo zcela správně.

Tento styl komunikace je vhodné používat zejména v prvních měsících a doplňovat jej také dětskými říkadly, rýmovanými verši, básničkami a rozpočítadly. Děti preferují lidskou řeč před ostatními zvuky, přicházejí na svět naprosto připravené učit se, poslouchat a začít používat lidskou řeč. Pokud jim však do jejich prostoru pustíme stálou zvukovou kulisu – rádio nebo televizi –  jejich ouško se brzy otupí a uzavře proto, aby se uchránilo příliš častému zvukovému podnětu. V praxi to potom vypadá tak, že se řeč dítěte příliš nerozvíjí a dítě na řečové signály z okolí nereaguje.

Pozor na šišlání.

K tomuto stylu promluvy, ale určitě nepatří chybná výslovnost. Ve snaze přiblížit se miminku mají rodiče nebo prarodiče sklon šišlat. Když si uvědomíme, že se dítě učí řeč nápodobou, tedy opakuje, co jeho okolí říká, není snad vůbec potřeba vysvětlovat, proč šišlání na miminko není vhodné. Citové přiblížení a naladění se na miminko dokáže čeština vyjádřit jak mnoha zdrobnělinami, tak i emočně zabarveným tónem hlasu.

Kvalitní mluvní vzor patří k základním předpokladům správné výslovnosti dítěte v pozdější věku.