Můj první syn Prokop se narodil s mírně přirostlou podjazykovou uzdičkou. Při kojení jsem trpěla víc než půl roku. Ale věděla jsem, že je mnohem lepší se pokusit uzdičku tímto způsobem protáhnout, než ji nechat chirurgicky odstranit.
Odstraněných a znovu srostlých uzdiček jsem viděla několik. Mnohdy tkáň po takovém zákroku opět zvazivovatí a místo mírně přirostlé uzdičky se pod jazykem utvoří doslova uzda. Proto je důležité vhodnost chirurgického zákroku dobře zvážit.
Nicméně věřila jsem, že se to srovná. Mohla jsem si to dovolit, protože vím, co je možné a co ne. Tímto textem rozhodně nechci nabádat rodiče, aby přirostlou uzdičku dítěti nenechali odstranit. Velice záleží na individuální situaci, proto stav svého dítěte určitě konzultujte s odborníkem.
„Jestli z tebe bude jednou prezident, tak nesmíš přiznat, že tvoje máma je logopedka. To by se ti celý národ vysmál.“ Tak nevím jestli zabralo tohle, ale R krátce potom, co se naučil říkat správné L, přišlo také.
Jasně, že vím, co zabralo. Příběh s prezidentem to nebyl. Když totiž dítě umí správné L, je to základ pro nácvik hlásky R. Pak už jen potřebuje dostatek času, aby se to naučilo samo.
Zároveň je ale potřeba také rozvíjet sluchové vnímání. Když bude dítě umět správný pohyb jazykem, ale neuslyší, na jakém místě v řeči ho má použít, tak je mu to celé k ničemu. Prokop se R naučil, když mu bylo asi pět a půl.
