Miluji tě jako ty miluješ bonbóny

O tom, že miluješ své děti, nikdo nepochybuje. Ano, vím, někdy se cítíš unavená, vyčerpaná, zoufalá. Možná máš právě za sebou jeden ze svých hysterických výlevů, jednu křičící epizodu, do které jsi vložila veškeré své nakumulované zoufalství, únavu, strach a nejistotu, která v tobě už tak dlouho je. A která dostala příležitost spatřit světlo světa. Znám to. Ty okamžiky, kdy se ti slova derou na jazyk a ty je prostě neumíš zastavit. A při tom výlevu pozoruješ, jak ti malí tvorečkové sedící u tvých nohou nic nechápou. Nechápou, kam zmizela ta laskavá máma. Dovolila sis křičet a není ti z toho zrovna nejlíp. I když cítíš, jak nesmírně se ti ulevilo. Znáš to? Tak se na chvíli posaď a poslouchej. Když ses narodila, vše bylo pro tebe zcela nové. Neznala jsi nic z toho, co jsi okolo sebe vnímala. Světlo, zvuky, pach, zima, která tě najednou obklopila, se ničemu nepodobala. Teplo v děloze, měkkost a ochrana byly ty tam. Ztratila jsi pouto, bezpečí, ztratila jsi jistotu, která tě měsíce provázela. Dny byly téměř stejné a ty ses spokojeně houpala v bezpečí a lásce dělohy. Jenže jednoho dne to skončilo a ty ses rozhodla narodit. Přijít na tento svět a přijmout proces zrození jako cestu změny, cestu růstu. To TY jsi udělala ten první krok. A víš, že jich ve svém životě uděláš ještě mnoho. Možná ho děláš právě teď.

Vždy musíš znovu a znovu opustit bezpečí známého, hranic, které sis vybudovala, vztahů, které sis vytvořila, prostoru, ve kterém ses zabydlela. Jednoho dne zjistíš, že stejně jako tenkrát ti jsou malé. Protože potřebuješ růst. A stejně jako tenkrát se toho růstu bojíš. Narození znamená smrt. Narození znamená opuštění, uvolnění, vykročení. Narození znamená stvoření. Narození je příležitost se vědomě rozhodnout a přijmout do svého života to, po čem toužíš. Dnes už ale nejsi ta malá holčička, která se rozhodla udělat první krok. Dnes už jsi žena, která vědomě volí směr své cesty. Zasni se a pusť se těch pout, která ti nedovolují jít. Dívám se na svoji dcerku, která právě teď vyslechla jeden z mých ukřičených výlevů a děkuji jí. Děkuji jí i sobě, že jsem si dovolila nechat umřít to, co už nepotřebuji. Že mi znovu a znovu svou dětskou bezstarostností a přítomností připomíná, jak snadné je nechat jít, nelpět a brát si to nejlepší pro sebe. „Promiň. Nekřičela jsem na tebe. Křičela jsem, protože jsem se bála.“ „Jsi nejlepší máma na světě, i když na mě křičíš!“ Rozněžněná tou bezpodmínečnou láskou přemýšlím, jak jí co nejsrozumitelněji vyjádřit, že ji taky miluji, protože právě teď cítím nový prostor pro lásku. „Miluju tě stejně tak, jako ty miluješ bonbóny.“ A její rozzářený úsměv napovídá, že síle mé lásky porozuměla. PS: Křik patří do mluvních projevů. Křik je první fází ve vývoji řeči. Křik nás upozorňuje na to, že v našem životě se necítíme pohodlně, že naše potřeby nejsou uspokojeny. Dovolme si křičet a dovolme si také přemýšlet, po jakých proměnách toužíme. Právě teď na konci roku k tomu máme ideální čas. Vánoce jsou zrození. Vánoce jsou prostor pro lásku. Vánoce znamenají vidět zářící hvězdu uvnitř nás samotných a přijmout dary, které v sobě máme a které nás k této hvězdě vedou. Krásné Vánoce, Martina