
Hrabat se, rochnit, přesýpat, zkoumat, nabírat, míchat, dotýkat se i cítít, prostě vnímat všemi smysly a prožívat. To vše je sensory box.
Sensory box je v podstatě krabice naplněná materiálem ke zkoumání. Vyrobit si ho můžete na jakékoliv téma. Sensory box by měl být tak velký, aby ho mohlo dítě dosyta prozkoumat, aniž by materiál z něj odnášelo pryč. Box by neměl být příliš hluboký, aby dítě mohlo pohodlně sáhnout na jeho dno.
Dítě tak může skrze své smysly zkoumat svět okolo něj.
Základem sensory boxu bývá většinou suchá potravina jako jsou obilná zrna, rýže, luštěniny, těstoviny nebo přírodniny jako písek, drobné kamínky, ale také voda. Do základní náplně pak vkládáme pro dítě zajímavé předměty, přírodniny. Ať už to jsou věci, které dítě momentálně zajímají, nebo předměty, které si přineslo z lesa, z výletu, z pláže, z hor a jiných zajímavých míst.
Dítě většinou základní materiál (písek, rýži, vodu…) nalévá, nabírá, přesýpá, míchá, Takže box obohatíme o naběračku, lžíci, vařečku, kelímky, mističky, cokoli co nás pro tyto účely napadne. Ideální je měnit velikosti misek i náčiní, kterým dítě nabírá, aby si tak procvičovalo různé způsoby nabírání, úchopu a učilo se odhadovat množství materiálu, které se např. vejde do misky.
Děti se rychle mění a jejich poznávání nemá hranice. Proto brzy zjistíte, že jeden sensory box nemůžete mít doma půl roku. Dítě se ho nabaží, prozkoumá, ohmatá předměty, nasytí se vůní a barvami a je připravené vnímat nové podněty.
Proto je dobré téma boxu pravidelně střídat. Můžeme se inspirovat ročním obdobím, zájmy dítěte nebo vzdělávacím tématem. Box tak můžeme naplnit podzimní tématikou, v plážovém stylu nebo ve stylu měsíční krajiny. Nebojíme se pak dítěti do boxu vložit reálné hračky jako raketoplány, náklaďáky nebo postavičky zvířátek.
Pro předškoláka nebo školáka můžeme box naplnit písmenky, čísly, tvary nebo různými barvami.
Jedinou nevýhodou sensory boxu je asi to, že je z něj občas nepořádek. Míra nepořádku je dána nejen věkem dítěte, ale také předměty a materiálem, který do sensory boxu vložíme.
Pro menší děti bych volila bazének, do kterého si dítě může samo zalézt a v něm se rochnit. To pak moc nepořádku nenadělá.
Samostatná krabice, vedle níž dítě sedí nebo stojí, přináší už větší rizika. Hodí se pro děti kolem třetího roku a starší. Z mé zkušenosti doporučuji dát pod dítě alespoň deku, aby mělo povědomí určité hranice, kde může předměty zkoumat. Ať nemáte rýži po celém bytě.
Můžu vám ale slíbit, že když přimhouříte oko na trochou nepořádku, odměnou vám pak bude třeba i hodina volného času pro sebe.