Proč nám neslouží – PROČ

Slovní zásba našeho jazyka je natolik bohatá, že si můžeme dovolit pár slov ze svého slovníku vyřadit nebo je nahradit jinými slovy, která nesou laskavější obsah a vedou nás namísto k výčitkám, k lásce. Jedním z nich je slovo – PROČ Zatímco je otázka Proč jednou z těch, které se v průběhu vývoje řeči dítěte objevuje jako důkaz zrajícího mentální procesu a vývoje myšlení. Vede dítě k bádáni, hledání příčiny, zkoumání pozadí jevů, ale také k rozšíření aktivního slovníku a verbálního vyjadřování. V pozdějším věku je to otázka, která nás drží uzavřené uvnitř naší mysli a odvádí nás od prožívání. Vnímám, že PROČ JE:

1. velmi dobrou potravou pro mysl jejíž úkolem je jediné – přemýšlet a analyzovat
2. stejně tak úspěšně likviduje vlastní sebehodnotu
3. zhoršuje vztahy
4. a odvádí pozornost od přítomného prožitku
5. je zdrojem viny

Říká se, že: „Každé proč, má své proto.“ A tak nezbývá, než to PROTO neustále hledat. Taková malá past, do které se všichni snadno chytáme. A tak se ptám své dcery, která našla na zahradě školy spolu s kamarádkami krabičku bonbonů, které obsahovaly melatonin, a samozřejmě si každá jeden vzala. „Proč jsi to udělala?“ A vidím, jak ji ta otázka zraňuje. Před svými zraky mohu pozorovat její okamžitý zničující efekt. A jasné vedení k pocitu viny, selhání, nedostatečnosti. Namísto toho, abych jí obejmula  pověděla. „Já vím, že to bylo lákavé, a vím, že bonbóny jsou sladké a nemohla jsi to vědět.“ „Je to v pořádku. jen jsem se o tebe bála.“ By přineslo zcela jiný efekt. Ona to jednoduše udělala. Stalo se. Už to neexistuje. Nechme to jít. Pokud se budu neustále ptát, moje mysl událost nepustí, držím ji a nechávám se tou událostí řídit. A pak: Hledám za vším:

1. viníka
2. někoho, na koho to můžeme svalit
3. chybu, kterou jsme se dopustili
4. prohřešek, který má být potrestán
5. cíl, na který mohu vylít svou zlobu

A tím sami sebe zbavujeme zodpovědnosti a svobody. Namísto otázky PROČ se zastav, prociť, co to s tebou udělalo. Kde je ten strach, který cítíš, prožij ho a uvolni ho.  Není důležité znát důvody. Důležité je prožívat to, co se děje před našimi zraky a nenechat se myslí ovládnout a vtáhnout do kolotoče otázek, ze kterého se mohdy těžko vystupuje. „Proč nedokážu žít v přítomnosti?“ „Proč nedokážu udělat to a ono?“ „Proč nedokážu uvolnit emoce?“ Proč, proč, proč…. Už rozumíte?