Proč nám neslouží – PROČ

Slovní zásba našeho jazyka je natolik bohatá, že si můžeme dovolit pár slov ze svého slovníku vyřadit nebo je nahradit jinými slovy, která nesou laskavější obsah a vedou nás namísto k výčitkám, k lásce.

Jedním z nich je slovo – PROČ

Zatímco je otázka Proč jednou z těch, které se v průběhu vývoje řeči dítěte objevuje jako důkaz zrajícího mentální procesu a vývoje myšlení. Vede dítě k bádáni, hledání příčiny, zkoumání pozadí jevů, ale také k rozšíření aktivního slovníku a verbálního vyjadřování.

V pozdějším věku je to otázka, která nás drží uzavřené uvnitř naší mysli a odvádí nás od prožívání.

Vnímám, že PROČ JE:

1. velmi dobrou potravou pro mysl jejíž úkolem je jediné – přemýšlet a analyzovat
2. stejně tak úspěšně likviduje vlastní sebehodnotu
3. zhoršuje vztahy
4. a odvádí pozornost od přítomného prožitku
5. je zdrojem viny

Říká se, že: „Každé proč, má své proto.“

A tak nezbývá, než to PROTO neustále hledat. Taková malá past, do které se všichni snadno chytáme.

A tak se ptám své dcery, která našla na zahradě školy spolu s kamarádkami krabičku bonbonů, které obsahovaly melatonin, a samozřejmě si každá jeden vzala.

„Proč jsi to udělala?“

A vidím, jak ji ta otázka zraňuje. Před svými zraky mohu pozorovat její okamžitý zničující efekt. A jasné vedení k pocitu viny, selhání, nedostatečnosti. Namísto toho, abych jí obejmula  pověděla.

„Já vím, že to bylo lákavé, a vím, že bonbóny jsou sladké a nemohla jsi to vědět.“ „Je to v pořádku. jen jsem se o tebe bála.“

By přineslo zcela jiný efekt.

Ona to jednoduše udělala.

Stalo se.

Už to neexistuje.

Nechme to jít.

Pokud se budu neustále ptát, moje mysl událost nepustí, držím ji a nechávám se tou událostí řídit.

A pak:

Hledám za vším:

1. viníka
2. někoho, na koho to můžeme svalit
3. chybu, kterou jsme se dopustili
4. prohřešek, který má být potrestán
5. cíl, na který mohu vylít svou zlobu

A tím sami sebe zbavujeme zodpovědnosti a svobody.

Namísto otázky PROČ se zastav, prociť, co to s tebou udělalo. Kde je ten strach, který cítíš, prožij ho a uvolni ho. 

Není důležité znát důvody. Důležité je prožívat to, co se děje před našimi zraky a nenechat se myslí ovládnout a vtáhnout do kolotoče otázek, ze kterého se mohdy těžko vystupuje.

„Proč nedokážu žít v přítomnosti?“

„Proč nedokážu udělat to a ono?“

„Proč nedokážu uvolnit emoce?“

Proč, proč, proč….

Už rozumíte?