Nemluví? 5 důvodů, proč pracovat i na sobě.

Stále více se na mě obracejí rodiče, kteří si žádají konzultaci na téma. Moje dítě nemluví. Musím říci, že tyto konzultace jsou pro mě samotnou obrovským obohacením, jelikož jsem skrze ně získala hlubší pohled na svou terapeutickou práci. Otevřením komunikace s rodičem jsem vstoupila do dalších vrstev nemluvnosti, které se dotýkají nejen dítěte, ale především rodiče a jeho osobního životního příběhu.

Mojí vášní je celostní přístup v léčbě poruch komunikace a opožděný vývoj řeči, nebo potíže dítěte na samém počátku jeho vývoje, si tento přístup více než žádají.

Hlavní pozornost rodiče, ale i terapeuta obvykle míří na samotné dítě, protože to „vykazuje“ odchylku od normy. Jasný nedostatek pramenící ze společenského očekávání, který je dobře popsatelný, jednoduše zhodnotitelný, viditelný i slyšitelný.

Dítě nemluví.

Bezpochyby se na danou situaci můžeme podívat z hodnotícího hlediska – co je dobré a co je špatné. Nemluvnost zařadíme nejspíše do té druhé kategorie. Současně se však můžeme obohatit jiným pohledem a zvědomit si, že dokud si dítě neosvojí systém slov, který ho má přimět socializovat se do konkrétní společnosti, žije si v radosti, lásce a pocitu dokonalosti, se kterým na tento svět vstoupilo. Pak se hodnota nemluvnosti může snadno překlenout do pozitivních čísel. /více na toto téma se dočtete v knize Pátá dohoda od J.Ruize/.

Dotýká se vás toto téma?

Pak je více než vhodné si na chvíli sednout a krátce se zastavit.

Podívat se na své dítě očima svého srdce a zvědomit si svůj osobní vnitřní postoj k nemluvnosti dítěte a zvážit, do jaké míry je tento postoj pod vlivem tlaku společnosti, ovlivněný strachem ze selhání, z nedostatečnosti, nedokonalosti a do jaké míry je založen na opravdové lásce pramenící v mém srdci.

To samozřejmě neznamená, že s danou situací nebudeme nic dělat. Ale naopak najdeme uvnitř sebe tu správnou pohonnou hmotu, kterou je láska a ne strach.

Rozděl svoji pozornost a zaměř ji i na sebe.

Říká se: Kam míří tvoje pozornost, tam to roste. A s nemluvností tomu není jinak.

A proto je zcela v pořádku POUZE ČÁST pozornosti zaměřit na dítě. Pokud však na něho míří veškeré naše úsilí, dojde velmi snadno na straně dítěte k pocitu:

  1. nedostatečnosti
  2. rozmrzelosti a ztrátě radosti
  3. odmítnutí spolupráce
  4. přesycenosti
  5. negativismu a vzdoru
  6. a často i zablokování možné komunikace

Na straně rodiče naopak k pocitu:

  1. marnosti
  2. vlastní neschopnosti
  3. selhání
  4. přetížení
  5. vyhoření

Pokud však část pozornosti věnujeme sami sobě, ošetříme uvnitř sebe bolavé pocity a emoce, které s danou situací vyplouvají na povrch, staneme se pro dítě tím pravým průvodcem a necháme ho kráčet směrem, který si vybralo i tempem, které mu vyhovuje.

Převezmi zodpovědnost a staň se tvůrcem své vlastní reality.

Dítě přichází na svět a je tímto světem utvářeno, a také na tento svět neustále reaguje. Dobře chápe, že je žádoucí stát se jeho součástí.

Samozřejmě, že si přináší určitou genetickou výbavu, ale zároveň vliv prostředí, ve kterém vyrůstá, má na něho velký vliv. Dnes již víme, že se významu genetiky přikládalo více pozornosti, než si zasloužila a tak dnes terapeutická pozornost míří čím dál více k podpoře samotného prostředí, ve kterém dítě žije. Tedy rodičů a dítěte samotného. /více v knize Disconnected Kids, Dr. Mellilo/

A to je opravdu skvělé.

Geny už nejsou alibi.

Zatímco jsme dříve mohli vše hodit na geny a upustit od vlastní zodpovědnosti za kvalitu svého života, byli jsme současně závislými na předpokladech doprovázejících vnitřní pocit:

Změna je nemožná.

Pro někoho to teď asi nebude dobrá zpráva a článek už ani nedočtete, i to je v pořádku.

Pro jiné nabízím myšlenku,

Změna je možná.

Chtě nechtě nás nové poznatky vědy vedou k jedinému – větší zodpovědnosti za sebe, za své konání, za své emoce, i za prostředí, které vytváříme pro sebe i své dítě.

Co to znamená?

Dítě je již na světě a vznik případných potíží již neovlivníme. Co ale můžeme ovlivnit je náš vnitřní postoj, který v nás zažehne pramen života.

Mentální přerod od myšlenky:

Já s tím nic nezmůžu do stavu, já s tím mohu něco dělat. Jinými slovy – z pocitu oběti do procesu tvůrce.

Kdo by si nepřál krásný život plný lásky, radosti a spokojenosti. A to i přesto, že podmínky se nezdají být ideální? Každý tento vnitřní sen má. Jak ho tedy uplatnit ve svém životě navzdory tomu, co se děje.

Je možné:

  • Se svým strachem promluvit a převzít nad ním kontrolu a tu pak vyměnit za pocit vnitřní bezmoci.
  • O svých pocitech bezmoci promluvit a dočkat se tak na místo bezmoci – pomoci. Ať už od partnera, rodičů, kamarádky nebo terapeuta.
  • Namísto problému a zkaženého života vidět příležitost. A začít žít navzdory, nebo lépe díky této neradosti v radosti.

Pokud má dítě jakékoli potíže a sklouzneme do analýz a hledání viníka, nejen, že se propadáme ještě hlouběji, ale zároveň si ubíráme tu největší lidskou schopnost jakou je – TVOŘENÍ.

Řeč je tvoření.

A sami sebe držíme v pasti OBĚTI svých vlastních myšlenek a pocitů. Obětujeme svůj vlastní život. Na místo abychom si ho tvořili ve prospěch sebe sama.

Vždy je jednodušší ukázat prstem ven. A jistě není náhoda, že právě mnoho dětí s nemluvností svým prstíčkem v daném vývojovém období neukazuje.

Jako by nám dospělákům přišly říci.

Nehledej odpověď venku ale uvnitř.

Rozhodutí přijmout zodpovědnost za to, co se děje, není jednoduché. A já sama mám ve svém osobním příběhu nespočet takových zkušeností. A vím, že dokud zůstávám /byť v něvědomém/ pocitu viny, nic zvláštního se s vnitřním stavem nestane, leda že se ještě zhorší. Radost a spokojenost nikomu do klína nespadne z nebe.

Musíte si pro ni dojít do vašeho emočního mozku – do vašeho srdce. A proměnit svá hluboká přesvědčení.

Ano, někdy to bolí.

Protože se do sebe díváme pravdivě.

Na svoje vztahy, na svoje pocity, na svá přesvědčení.

Už není na koho to hodit.

Připustit si vše, co dosud bylo pod pokličkou a nechat to promluvit. Bez hodnocení odeznít. A tím vytvořit prostor pro to, co opravdu chceme.

Radost a lásku.

Rodiče často v hloubi sebe sama (nevědomě) věří, že porucha dítěte přišla za trest. Často se uchylujeme podmíněno historií a kulturou k rychlým úsudkům a jasným hodnocením. Nedokážeme vidět věci jen tak, jak jsou, bez toho, aniž bychom zapojili levou hemisféru a začali vše analyzovat.

Je to, jako bychom v tu chvíli nastoupili na řetízkový kolotoč a kupovali si pořád další a další jízdu a čekali, až ho prostě někdo jiný vypne, nebo nám dojdou peníze.

Probíráme to ze všech možných úhlů a pak ve snaze problém odčinit, děláme doslova nemožné. Když se však dokážeme na tuto situaci podívat jinýma očima, bez toho, aniž bychom se poddali slovnímu hodnocení, ve snaze uvidět v ní jednoduše jen jednu z mnoha příležitostí poznat sebe a svůj život.

Pak už není důvod klást přílišný tlak na dítě, který pro něho i náš vzájemný vztah není přínosem. Pozvolna pak dojde k uzdravení sebe sama i nalezení vnitřního míru a lásky k sobě a také světu okolo sebe, jehož součástí je vaše dítě.

Práce na sobě přinese vám i dítěti mnohé. Zde uvádím jen pět důvodů, které jsem v názvu slíbila. Samozřejmě, že jich je ale mnohem víc. Tyto, já sama považuji za výchozí.

  1. Vnímání svých emocí – poznání toho, co prožívám, je pro úspěch a vývoj dítěte krok číslo jedna. Pokud nevím, co uvnitř sebe prožívám, jak se cítím, a kde přesně mě daný problém bolí, spotřebovávám energii nevědomě na zahnání bolesti, pocitu viny, namísto, abych ji efektivně vložila do záměru, který si přeji. Nacházím pak sebe sama ve stavu proměnlivých nálad, bez vědomí jejich příčin a v tomto nastavení s dítětem pracuji. Děti na naše emoce okamžitě reagují a na místo toho, aby spolupracovaly, dělají přesný opak. Odmítají, odcházejí, utíkají pryč, vzdorují nebo se vztekají.
  2. Uvolnění přebytečného strachu – Uvědomění si míry strachu, který prožívám a převzetí kontroly nad svým strachem vytvoří prostor pro lásku. Nejčastější důvod konzultace je vyjádřen větou – „Bojím se, abych něco nezanedbala.“ S přemírou strachu přicházím o laskavost a důvěru v dítě i sebe, která je tím nejlepším palivem pro jeho vývoj. Pod strachem však obvykle leží další vrstvy emocí, které je pak možné zahlédnout a vytvořit prostor pro hlubší léčení.
  3. Ovlivnění hormonální hladiny – Velká míra strachu a obav zvyšuje také hladinu stresových hormonů v těle, na které tělo reaguje zvýšeným svalovým napětím v těle. To má samozřejmě efekt na náš vnitřní neklid, míru koncetrace a trpělivost, kterou s dítětem nemáme. U dítěte dochází k podobnému napětí v těle, které je stejně tak ztuhlé a stažené. Řeč – otevření se světu, však vyžaduje klid, bezpečí jemnost a lehkost, které v tuto chvíli chybí.
  4. Vytvoření harmonického prostoru uvnitř sebe a čas pro sebe – Přichází ve chvíli, kdy rozpoznáme kolotoč nekonečného proudu neefektivních myšlenek a odkloníme od něho pozornost. Jak? Skrze naše tělo. Velmi často právě nemluvící děti nemají zájem o statické aktivity jako je čtení knih, ale preferují práci s tělem. Ukazují rodiči cestu, kterou má vykročit. Protože právě naše tělo je jediné, které nám dokáže navrátit vnitřní klid. To však už často na sebe upozorňuje různou mírou fyzického nepohodlí nebo zdravotních potíží. Vytvoření harmonického prostoru uvnitř sebe docílíme aktivitami, které jsou zaměřené na pravou polovinu našeho mozku a jejichž přímým následkem je pocit uvolnění /a to nejen psychického, ale i fyzického/. Mezi ně patří jakákoli kreativní činnost zaměřená na její samotné provádění, ne na její výsledek /kreslení, vaření, háčkování, vybarvování omalovánek, ale také meditace, masáže, dechové techniky, aromaterapie, chůze v přírodě, relaxační techniky a další.
  5. Ovlivnění svalového napětí v těle – Předchozí kroky – zvědomění a přijetí emocí, proměna hormonální hladiny, čas pro sebe, ovlivní míru napětí v těle, které změkne, uvolní se a otevře se proudění života. Vše, co potřebuje pro klid nejen vaše tělo, potřebuje také tělo vašeho dítěte. Pokud cítíte únavu svalů, máte pocit, že na nic nemáte energii, vaše tělo je velmi pravděpodobně ve velkém napětí. A toto napětí reflektuje také vaše dítě.

Učí se nápodobou. Všeho.

Nelze tedy váš vnitřní stav ani vaše vnitřní naladění přehlížet a podceňovat.

Tvůj život má cenu zlata.

Když přidáte ruku k dílu, můžete se dočkat nejen toho, že se svým dítětem budete znovu cítit příjemný a harmonický vztah, a to i přesto, že nemluví (nebo má jakékoli jiné potíže). Ale také se stanete pro něho tou báječnou oporou a laskavou mámou, kterou toužíte být.

Nezmizí tim všechny problémy světa.

Budete je už ale vnímat ze zcela jiné perspektivy. Z pozice své vnitřní síly s nimi budete umět naložit.

Být tvůrce přináší kouzelný elixír, který si nalijete do svého těla a znovu ožijete a spolu s vámi si tento elixír dá i vaše dítě, které bude moci zase volně kráčet třeba i tam, kde ho toužíte mít.

Vídávám to tak často, že už nemám ani kapku pochybnosti a mohu vám slíbit, že cokoli uděláte pro sebe, si od vás vaše dítě bere na zlatém podnose.

A to za to stojí. Začni u sebe. Nevíš jak? Podívej se zde.

Jsem klinická logopedka a zastánkyně celostního přístupu v léčbě poruch komunikace. Maminka tří dětí a nadšená propagátorka online logopedie. Se svoji rodinou zažívám již několik let život v zahraničí. Z mých tří dětí se plynule staly mluvčí dvou jazyků a já s nadšením sleduji jejich vývoj. Jsem zakladatelkou úspěšného e-shopu Logopedie s úsměvem, kde nabízím autorské logopedické obrázkové materiály a pracovní sešity pro snadnější úpravu výslovnosti. Vydávám ve spolupráci s nakladatelství Euromedia pracovní sešity Učíme se hlásku C, L, R a další. Natáčím pro vás výuková vide o logopedii na facebooku Logopedie s úsměvem a podporuji vás rodiče dětí s poruchami komunikace na facebooku Celostní komunikace. Více informací se dozvíte zde. >>

E-shop Logopedie s úsměvem ZDE >>>

Obrázkové kartičky a pracovní sešity na logopedii, které děti milují a u kterých s chutí povídají zde.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Rubriky
  • Jak má mluvit ve 3 letech?

  • Meditace Laskavá komunikace – zdarma