Mozková příhoda způsobuje úraz osobnosti. Rozhovor s Mgr. Renatou Kojeckou.
Martina KolmanováAfázie je porucha řeči, která vzniká nejčastěji v důsledku mozkové příhody. V logopedii se o ní mluví jako o úrazu osobnosti.
Ze dne na den, respektive z hodiny na hodinu, se ocitnete v naprosto jiném světě, kde nikomu nerozumíte. Cokoliv chcete říct, se vám nedaří. Statistiky jsou neúprosné – mozková příhoda je druhá nejčastější příčina úmrtí. V České republice ročně postihne až 40 000 lidí. Z toho 30 % zůstává trvale závislých na péči druhé osoby. U velké části z nich je mozková příhoda následována ztrátou komunikačních dovedností. Logoped je tedy jeden z prvních terapeutů, který v akutní fázi (tedy již několik hodin po ataku) pracuje s člověkem po mozkové příhodě. Proto jsem se rozhodla oslovit svou kolegyni, Mgr. Renatu Kojeckou, která se péči o dospělé klienty věnuje již více než sedm let. Denně pečuje o pacienty, kteří ztratili řeč prakticky bez varování. Jak už víme, není jich málo, navíc věk lidí, kteří touto poruchou trpí, se bohužel také snižuje. Návrat k běžnému životu je dřina a ne vždy se dostaví výsledek, jaký bychom si pro naše příbuzné představovali.Renato, proč je v prvních dnech po mozkové příhodě logopedická péče důležitá? Lidé jsou umístěni na jednotce intenzivní péče, takže že jim jde v podstatě stále o život. Co v tuto chvíli nabízí logopedie?
Na příkladu si čtenáři mohou sami udělat představu o tom, zda je logopedická péče důležitá. Představte si situaci, že se z plného zdraví ocitnete v nemocnici s postupující poruchou řeči a hybnosti. Pokud dojde k těžké mozkové příhodě, doslova z minuty na minutu prožíváte potíže s hybností pravé nebo levé horní končetiny a poruchou řeči. Ta vám způsobuje stres, zejména pokud nerozumíte řeči, ať mluvené nebo psané. Vy sami můžete mít pocit, že mluvíte zcela normálně, i když ani to nebývá pravdou. Okolí vám nerozumí. Stejně tak vy nerozumíte okolí. Z výpovědí pacientů, kteří tento úvodní stav překonali a řeč se jim upravila, je zřejmé, že tento zážitek je něco naprosto šíleného a pro zdravého člověka nepředstavitelného. Intenzivně prožíváte pocit, že jste se ocitli v jiné zemi, kde se mluví pro vás naprosto nesrozumitelným cizím jazykem. V této akutní fázi je rozhodně pro pacienta obrovskou podporou, když přijde k jeho lůžku odborník, který má představu o tom, co postižený prožívá, a ví, jak s ním komunikovat. Proto logoped přichází k lůžku pacienta již na jednotce intenzivní péče. Lékař je zde proto, aby udržel člověka při životě. Logoped zejména proto, aby mu podal pomocnou ruku a psychickou podporu.Na co se tedy logopedická péče v této akutní fázi zaměřuje?
Jak již bylo naznačeno, v akutní fázi se ze strany logopeda jedná zejména o jakousi psychoterapii, podporu pacienta, uklidnění, společné překonávání kolísání emocí, plačtivosti, vzteku, deprese. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že intervence logopeda často ušetří pacienta pozdější léčby deprese. Člověk po mozkové příhodě často svou situaci vzdává. Lékaři se snaží zlepšit jeho psychický stav pomocí antidepresiv. Ovšem tato medikace naopak může zhoršovat spolupráci s logopedem a kvůli uklidnění až spavosti se může ztratit vzácná tzv. zlatá minuta. To je čas, kdy člověk s poruchou řeči při vhodném tréninku začne „znovu nacházet slova“. V akutní fázi se často projevy poruchy řeči různě mění. Porucha se buď upravuje, nebo prohlubuje. Logoped tak kromě základní diagnostiky poruchy řeči také podporuje pacientovo okolí, příbuzné i personál ve správném stylu komunikace s pacientem. Logoped provádí diagnostiku komunikační poruchy a nastavuje již v akutní fázi terapeutický plán.Čtenáře bude určitě zajímat, jak může rodinný příslušník pomoci k tomu, aby se řeč příbuznému co nejrychleji vylepšila.
Pokud bude váš příbuzný v dobré psychické kondici, podporujte ho, buďte s ním v akutní fázi co nejvíc. Zaručí vám to alespoň aktivitu vašeho příbuzného během terapie, takže nebude házet flintu do žita. Což je na začátku to nejdůležitější. Nabrat sílu vrátit se zpět do života. Bohužel vás nemohu uklidnit v tom, že když budete výše uvedené dělat, že se řeč vylepší nebo zcela upraví. Tady proti nám stojí pevně matka příroda. Co je jednou v mozku zničeno, nejde vrátit. Ale vytrvalostí všech zainteresovaných můžeme mozek přemluvit k tomu, že třeba v okolí poškozené tkáně najde jinou cestičku, jak dovednost znovu oživit.Jak by tedy měli lidé mluvit s člověkem po mozkové příhodě, který jim špatně rozumí?
Důležité je si uvědomit, že pacient mnohdy netuší, že vám nerozumí. Základem je především náš vlastní klid. V našem hlase musí člověk cítit jistotu, protože on sám je velmi nejistý. Navíc skutečně nemusí rozumět tomu, co říkáme, pak je naše melodie hlasu jediné, o co se může opřít. Nechejte si poradit od logopeda, jak s příbuzným mluvit, protože logoped již provedl diagnostiku a ví, v jakých oblastech je řeč narušena, čemu pacient zhruba rozumí, zda dokáže číst a psát. Pokud nebude logoped k dispozici, řiďte se alespoň těmito hlavními zásadami:- Mluvte normálním klidným tempem, zbytečně ve snaze zlepšit srozumitelnost nezpomalujte.
- Pokud zpomalíte na úroveň slabikování, váš příbuzný bude mít spíše větší problémy vám rozumět.
- Mluvte o tom, co je v nejbližším okolí člověka s poruchou komunikace, co můžete příbuznému ukázat, nebo dát do ruky (na procházce kytka, v pokoji sklenice s vodou), to může pomoci v porozumění.
- Zejména zpočátku pokládejte otázky, na které lze odpovědět buď ano nebo ne. Tyto dvě odpovědi také napište na list papíru. Potom se příbuzného ptejte na otázky, které jsou pro něj známé. Příbuzný vám buď odpoví ústně, nebo ukáže na jednu z variant odpovědí. Tímto také snadno zjistíte, jak moc vám vlastně rozumí.
- Nemluvte o nějakých abstraktních, vzdálených věcech, o tom, co řešíte v práci apod. Buďte tady a teď. Mluvte o počasí, které je za oknem, o věcech v místnosti, o jídle, co měl pacient k obědu, o tom co dělá, kde je.
- Samozřejmě sledujte reakce příbuzného, pokud s vámi bude komunikovat a odpovídat vám, pak pochopitelně nemusíte svůj komunikační projev tak moc upravovat a postupně můžete klást otázky, které jsou složitější a vyžadují již delší odpověď.
Je možné očekávat, že se řeč upraví do původní podoby?
Na tuto otázku je velmi těžká odpověď, protože jak již bylo řečeno, co je jednou v mozkové tkáni poškozeno, nelze obnovit. Takže velmi záleží jak na místě, tak rozsahu poškození. Odhad vývoje poruchy řeči by vám měl být schopen poskytnout ošetřující lékař dle zkušenosti a dle individuálního vyhodnocení například CT nálezu. Návrat běžné řeči trvá několik týdnů až měsíců. U některých pacientů se úpravy řeči do původní podoby bohužel nedočkáme a je nutné volit alternativní způsoby komunikace. Podle zachovalých komunikačních schopností využíváme například používání komunikátorů nebo například komunikačního deníku.Nyní už víme, jak komunikovat s člověkem, který je stále v nemocnici. Co dalšího mohu dělat ve chvíli, kdy je již nemocný propuštěn domů. Jak mu mohu pomoci rozvíjet komunikační dovednosti?
V domácím prostředí pokračujte ve všem, co znáte již z nemocnice od logopeda. Z nemocnice by vás měl logoped vybavit také základními terapeutickými materiály, které dle jeho doporučení budete procvičovat. Navíc efekt domácího prostředí je nedocenitelný, zejména co se týká psychické pohody pacienta. Domácí prostředí, známé věci, známí lidé, také třeba domácí mazlíčci, návštěvy, to vše může podporovat člověka v komunikaci, také to může pomoci v tzv. „naskočení“ často používaných slov z období před mozkovou příhodou. Dalším důležitým krokem je vyhledání ambulantní logopedické péče. Záleží na vaší volbě, zda budete pokračovat v terapii v nemocnici, nebo si najdete ambulantní péči blíže vašemu bydlišti. Kontakt by vám měl poskytnout logoped v nemocnici. Můžete doma např. polepit nábytek nápisy, aby si je mohl člověk opakovaně číst a tím si urychlit znovu vybavení některých z nich. S nemocným často mluvte. Opět se držte zejména konkrétních prožitků a situací. Zvyšte používání řeči v situacích, kdy běžně nemluvíte. Např. chcete si dát večeři a u toho vyprávíte: „Teď vyndám z ledničky chléb a máslo. Namažu máslo na chléb. Dám na něj plátek sýra a vedle kousky mrkve a rajčata. Máme chléb se sýrem.“ Nebo půjdete na procházku: „Obouvám si boty a vezmu si bundu. Do kapsy si dám klíče a mobil.“ Váš příbuzný nebo známý bude potřebovat v následujících dnech až týdnech vaši podporu, trpělivost a také vytrvalost. Jak jsem řekla v úvodu, pro pacienta s poruchou řeči není vůbec jednoduché vyrovnat se situací a vy, nejbližší, jste pro něj jedinou oporou. Proto je důležité vám všem, kteří máte ve svém okolí člověka s poruchou komunikace, sdělit také poslední důležitou informaci. Nezapomínejte sami na sebe, relaxujte, věnujte se svým koníčkům, prostě všemu, co vám doplní energii a navodí psychickou pohodu. Tím více budete schopni člověka s poruchou řeči podporovat. Renčo, mockrát děkuji za velmi užitečný rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů v profesním i osobním životě. Mgr. Renata Kojecká je klinická logopedka. Pracovala na odděleních gerontologie, lůžka následné péče, neurologie, iktové jednotky, neurochirurgie. V současné době působí v resortu sociálních služeb v Domově pro osoby se zdravotním postižením Kvasice.
Proč dítě nejde vpřed a jakou roli v tom hraje rodič
Vývoj bilaterální integrace /koordinace/ jako předpoklad pro vývoj řeči a důležitost sociálního…
Jak může jóga pomoci při léčení traumatu?
Když jsou lidé traumatizovaní, začnou se bát svých fyzických pocitů; jejich dýchání…
Špatně mluví nebo čte a je často nemocné
Dnes jsem si znovu ověřila, jak je pro naše děti důležité, když…
Komentáře
