Moje dítě vůbec nemluví
Martina Kolmanová „Moje dítě vůbec nemluví.“ Věta, která mě zvedá ze židle. Zaměřit se jen na slova znamená nevidět jiné mluvní projevy dítěte. A že jich je opravdu hodně. Pojďme si povědět, které to jsou.
Změna myšlení je často hnacím motorem všech dalších změn, které si přejeme vidět – a tou pro nás mohou být první slova.
Pojďme se tedy společně podívat nejprve na vyjádření „vůbec nemluví“. Už samo o sobě soustředění se na to, co dítěti nejde, ve skutečnosti zabraňuje vidět to, co mu jde. Ve skutečnosti mnoho z rodičů, kteří takto popíší stav řeči dítěte, později sdělí, že například dítě ve skutečnosti nezavře od rána do večera pusu, že mluví svojí řečí, ale nikdo mu nerozumí.
Nebo že naopak dítě ve skutečnosti říká několik slov, které ale rodiče za slova doteď nepovažovali (třeba hů, mé, au apod.). Nebo že dítě ukazuje. Že za rodičem přijde, když ho zavolá. Že přinese věc, kterou po něm rodič chce. Že na rodiče dělá obličeje do zrcadla a společně se tomu smějí. Že si ukáže rukou, co chce, nebo že rodiče dovede k místu, o které má zájem. Možná jen houká a brouká, aby se vyjádřilo. Možná jen otáčí hlavou ve směru svého zájmu.
Potřeba komunikovat je základní lidskou potřebou – to znamená, že ji máme všichni vrozenou. Všichni děláme maximum, abychom ji naplnili, tedy i vaše dítě.
Možná už tušíte, kam tím mířím.
Všechno toto je totiž komunikace. Vaše dítě mluví, každé dítě mluví, i těžce mentálně postižené dítě mluví, stejně jako dítě s autismem. Na vlastní oči jsem viděla desítky „nemluvících“ dětí, které jen nesplňovaly naše očekávání, protože nepoužívaly slova, která jsme chtěli slyšet.
Tím, že čekáme na slova, ale ve skutečnosti přehlížíme obrovské množství jiných signálů, které dítě používá k tomu, aby se vyjádřilo. Aby něco sdělilo. Aby dostalo to, co potřebuje. Aby vyjádřilo svoje emoce. Tím nejzákladnějším může být třeba jen to, že k vám přijde a přitulí se, nebo že se na vás podívá a to už v den narození. Že se rozběhne za něčím, co ho zaujalo, a nese vám to ukázat. Nebo i to, že mává rukama a tyto pohyby doprovází svými zvuky. To všechno už je komunikace. To všechno jsou „slova“, i když v jiné podobě, než je známe, než je čekáme.
A naším úkolem je takovou komunikaci přijmout, ocenit, být za ni vděční a naladit se na vlnu komunikace dítěte. Uvědomit si, že naše dítě komunikuje, že se snaží, že mluví. Jen je důležité zjistit jak a na této úrovni ho ocenit a podpořit. Uvědomit si, jak je skvělé, co vše se už naučilo. Nedívejte se ani napravo ani nalevo. Dívejte se jen na své dítě a oceňte jen JEHO pokroky. Buďte vděčni i za to, co je ve vašich očích málo. Protože z toho mála, které oceníte, může ve skutečnosti být jednoho dne víc než dost.
Buďte denně vděčni za jeho projev, za jeho sdělení, za jeho sdílení, ať už je jakékoli. Poděkujte za něj. A odpovězte mu. Jeho řečí. Na jeho úrovni. Přibližte se k němu přesně tak, jak potřebuje. Tak, jak vám ukazuje.
Když se přestanete bát, že pořád nejsou ta slova na světě, a začnete se dobře dívat, je možné, že zjistíte, jak moc vaše dítě ve skutečnosti už komunikuje. Pozorujte ho, čeká, až se na něj doopravdy napojíte a půjdete s ním jeho cestou.
Důvěřujte mu a milujte ho.
S láskou Martina
A pokud si přejete vývoj řeči plně nastartovat a jste nervózní z toho, že vaše dítě nemluví, přidejte se do mého online kurzu Moje první slova – zde.
Schovej ten jazyk za zuby - proč dítě neuspěje?
"Můj syn dochází na logopedii, trénujeme sykavky. Má za úkol zavřít zuby…
Proč dítě nejde vpřed a jakou roli v tom hraje rodič
Vývoj bilaterální integrace /koordinace/ jako předpoklad pro vývoj řeči a důležitost sociálního…
Špatně mluví nebo čte a je často nemocné
Dnes jsem si znovu ověřila, jak je pro naše děti důležité, když…
Komentáře
