Obáváte se, že projevy vašeho dítěte mohou poukazovat na autismus?

V dnešním posledním článku tohoto seriálu o autismu, bych ráda poukázala na několik dalších diagnoz, za které se autismus může zaměnit, a jak je vzájemně odlišit. Zároveň vám dám informace o tom, kam se obrátit o případnou pomoc. O tom, jak si poruchy dítěte všimli rodiče dětí, které již mají autimus diagnostikovaný se dočtete v závěru článku. Své zkušenosti pro vás budou sdílet maminky Markéta a Martina, kterým tímto velmi děkuji za ochotu sdílení.

Autismus versus porucha sluchu

Autistické děti často vypadají, že neslyší. Nereagují na oslovení, neotáčí se. Neplní verbální pokyny. Rodiče si tak mohou myslet, že dítě možná jenom špatně slyší. Nicměné slyšící děti obvykle dobře fungují v sociálních vztazích, zapojují se do činnosti, s rodiči se snaží spolupracovat, mají funkční hru odpovídající věku dítěte. Děti se sluchovým postižením také mohou vytvářet různá gesta a znaky, kterými se snaží domluvit. Pro diferenciální diagnostiku a vyloučení sluchové vady je nuté dítě poslat k lékaři ORL a foniatrie. Ten také posoudí příčinu opožděného vývoje řeči dítěte. V případě, že máte podezření, že vaše dítě neslyší, ať je příčina tohoto stavu jakákoli, vyšetření sluchu nikdy neodkládejte. Sluch je základní komponent, díky kterému se řeč může správně vyvíjet.

Autismus versus mentální postižení

Stejně tak lze autismus zaměnit za mentální postižení. Dítě se vyvíjí pomaleji, nemluví, nicměné mentálně postižené děti jsou opět dobře fungující v sociální vztazích. Snaží se o sdílení, mazlení, vědomou spolupráci, byť na jednodušší úrovni. Jejich výkony jsou obvykle opožděné rovnoměrně. Dítě později chodí, mluví, déle např. staví kostky, s obdobným zpožděním zvládá sebeobsluhu. Hraje si. Věkové mezníky dosahuje s rovnoměrným zpožděním ve všech oblastech. Ve výkonech dítěte nějsou patrné větší výkyvy. Pro vyloučení mentální retardace je nutné posoudit intelektový vývoj dítěte a dítě objednat na vyšetření ke klinickému psychologovi, který je zaměřen na dětskou klientelu. Autismus se však bohužel s mentální retaradací může kombinovat. Je tedy možné, že dítě může mít obě tyto poruchy. Jejich potvrzení je pro dítě důležité i z důvodu výběru efektivní terapie.

Autismus versus vývojová dysfázie

Vývojová dysfázie je specificky narušený vývoj řeči. Jedná se o těžší poruchu řeči, která se projevuje zejména horším zpracováním zvukového signálu řeči. To znamená, že děti mají potíže s porozuměním zvuků řeči, hlásek, slabik, slov i vět, a to zejména z důvodu špatného rozlišení těchto zvuků. PŘESTOŽE JEJICH SLUCH NENÍ NIJAK POŠKOZEN. Tato porucha je na úrovni korového zpracování zvuků. Děti se pak projevují zpožděním vývoje řeči, špatnou výslovností, chybnou skladbou vět, chybami ve skloňování a časování a dalšími chybami v gramatice jazyka. Tato porucha bývá za autismus zaměňována úplně nejčastěji. A posoudit ji, bývá mnody obtížné i pro odborníky. Pro její vyloučení se pak diagnostika soustředí zejména na mapování dalších oblastí jako je hra a sociální dovednosti.  Děti s vývojovou dysfázií nemají narušenou hru a výrazně narušené sociální dovednosti. Opět se chtějí domluvit, snaží se o spolupráci, chápou význam komunikace ve smyslu sdílení informací. Snaží se vést rozhovor, selhávají v něm z jiných důvodů než děti autistické. Dysfatické děti mluví méně srozumitelně, a také hůře rozumí. Stejně jako děti autistické hůře chápou prostorové a časové pojmy. Neobjevuje se však u nich v takové míře echolalie a už vůbec ne zpožděná echolalie. Více o ní se dočtete v předchozím díle seriálu. Zároveň mívají stejně jako autistické děti opožděn vývoj kresby. Mohou mít také potíže s jemnou a hrubou motorikou a pamětí. Tyto děti však mají funkční neverbální projevy. To znamená, že dokáží ukazovat, napodobovat. Děti s autismem naopak v neverbálních projevech výrazně selhávají. K vyloučení této poruchy je potřeba důkladné logopedické vyšetření, neurologické vyšetření, psychologické vyšetření a vyšetření na ORL a foniatrii. Stejně tak důležité je dlouhodobé sledování dítěte a jeho reakce ne podůrnou logopedickou terapii. Někdy se ukáže, že dítě, původně diagnostikované jako autistické, po efektivní terapii prokazuje rysy dysfázie a bylo tedy v minulosti mylně diagnostikováno. Pro posouzení vývoje dítěte je však vždy důležité, aby dítě prošlo vyšetřením na specializovaných pracovištích.

Jak byste tedy měli postupovat v případě, že máte o vývoj dítěte obavy?

Prvním krokem by měla návštěva dětského lékaře. Ten dokáže vývoj dítěte dobře posoudit. Měl by vyslechnout vaše obavy a vývoj dítěte přinejmenším krátkodobě sledovat, zda se mění, resp. vyvíjí. Pokud tomu tak není, neváhejte a pošlete dítě k dalším specialistům, kteří vývoj dítěte posoudí a určí, zda se jedná o poruchu autistického spektra nebo o jiné potíže, které se mohou jevit podobně. Většinou rodiče nemine návštěva neurologa, psychologa, logopeda, foniatra a dětského psychiatra. Pokud váš dětský lékař návštěvu dalších odborníků odkládá, můžete ji uskutečnít sami. Objedntejte se na logopedii nebo foniatrii, to lze i bez doporučení dětského lékaře. Vyjádřete své obavy, věřím, že budete vyslyšeni. V případě, že máte již diagnózu potvrzenou, můžete se obrátit do tří let věku dítěte na střediska rané péče v místě vašeho bydliště. Od tří let na speciálně pedagogická centra pro děti s kombinovanými vadami nebo děti s mentálním postižením. Zde najdete možnosti terapie, doporučení pro domácí přípravu. Tato centra vám také pomohou najít odpovídající institucionální zařízení pro umístění vašeho dítěte, v případě, že uvažujete o návratu do práce. Zároveň vám také pomohou vyřídit si různé příspěvky, které se k diagnóze autismu váží.

A jak si poruchy dítěte všimli rodiče dětí, které již mají autismus diagnostikovaný?

Maminky Markéta a Martina byly velmi ochotné a otevřené k rozhovoru, jehož cílem bylo sdílet konkrétní reálné zkušenosti rodičů.

1. Kdy jste poprvé zaznamenali, že je s Vaším dítětem něco jinak?

Markéta: Od druhého roku jsme měli pochybnosti, protože dcera nemluvila. Jakékoli jiné podezření nás vůbec nenapadlo, jen jsme si mysleli, že je extrémně zlobivá. Vůbec nás nenapadlo že nám nerozumí. Pediatr vše podceňoval. Martina: Upřímně, všimla si toho moje máma, když řekla, že je divné, že nemluví. Syn měl problémy se spánkem. Spal hodinu za noc. Můj pediatr to neřešil, vůbec si nevšiml, že se něco děje. Až po třech letech, kdy jsem na něj vyjekla, nás poslal na neurologii kvůli spánku. Neurolog mi po pěti minutách sdělil, že to vypadá na autismus. Můj syn se choval do osmnácti měsíců normálně a pak upadl do stavu nerozumím, neslyším, nechci a neumím.

2. V jaké oblasti se odlišnosti projevily?

Markéta: U dcery vázla jen komunikace, ale zato úplně. Martina: Syn nemluvil, nerozuměl dění okolo. Navíc si často hrál sám s hračkami tak, že je dával za sebe do dlouhých řad. Později jsem se dozvěděla, že tento způsob hry je pro autistické děti naprosto typický.

3. Začalo vaše dítě používat mluvenou řeči? V kolika letech?

Markéta: Ano, ale až před čtvrtým rokem po intenzivní logopedické terapii. Martina: Ne, syn nemluví.

4. Jak vypadá jejich řeč nyní? Objevují se v ní nějaké specifické chyby?

Markéta: Malé bylo v červenci 5 let. Je jí špatně rozumět, ale sestavuje věty, které obsahují kolem čtyř slov. Používá podstatná jména, slovesa a předložky. Umí si říct, když něco chce, umí vyprávět apod. Rozvoj řeči je nyní velmi prudký. Momentálně pracujeme na předložkách a prostorových ukazatelích jako před, nad, mezi, v atd. Martina: –

5. Používáte se svým dítětem obrázkovou komunikaci? Jak na ni dítě reaguje?

Markéta: V začátcích nám velmi pomohl VOKS. Používali jsme ho denně k objasnění a pochopení významu slov. Nyní ho používáme minimálně. Martina: Ano, ve školce ho používá. Bohužel je nemohu požívat doma, protože manžel nesouhlasí s diagnózou. Nicméně mohu říct, že VOKS mu pomáhá. Rozumí obrázkům a vždy přinese vše, co po něm chci.

6. Kdo vám poskytl odborné rady o vývoji řeči dítěte?

Markéta: Jediný, kdo nám opravdu pomohl s diagnózou, byla naše paní psycholožka. Také nám řekla o možnosti mít asistenta v MŠ. A dále jsme měli obrovské štěstí na mladou a profesně zapálenou klinickou logopedku, ke které jsme se dostali z vlastní iniciativy. Martina: Nám velmi pomohla včasná péče – Speciálně pedagogické centrum Kamínek a naši přátelé.

7. Co byste doporučily rodičům, kteří mají pochybnosti o vývoji svého dítěte?

Martkéta: Hlavně bezmezně nevěřte pediatrovi. Vyžadujte řádnou péči u odborníka a nečekejte, že se věci s věkem srovnají. Se správnou rehabilitací se mohou dít přímo zázraky. Tím je pro nás každé nové slovo, věta i dialog, který se svým dítětem mohu vést. Martina: Nevzdávat se a bojovat, každý pokrok je úžasný. Nenechte se stresovat ostatními. Pokud máte jakékoliv pochybnosti, obraťte se na speciálně pedagogickou péči. Velmi Vám děkuji za rozhovory. A jak jste to měli s odhalením diagnosy dítěte vy? Pokud máte chuť sdílet své zkušenosti, budu velmi ráda za vaše komentáře pod článkem. Pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu o AUTISMU, podívejte se na díl 1. a díl 2.