Je BÚÚ slovo?

To je otázka, že? Opakovaně se totiž setkávám s tím, že když se na mě rodiče obracejí s dotazem, který míří na nedostatek slov ve vývoji řeči, děje se jedna a ta samá věc. Rodiče si nejsou zcela jisti, co slovo je a co slovo není. Neboli co se jako slovo počítá. A tohle dilema dneska rozsekneme. Podíváme se nejprve co říká wikipedie: Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam, je označované za jednotku slovní zásoby. Ve starším výkladu zpravidla uskupení hlásek ve věcném (lexikálním) nebo mluvnickém (gramatickém) významu a také jednotlivá hláska, například citoslovce „ó“ vyjadřující překvapení nebo také spojka „a“ v postavení ve větě.

…skupina hlásek tvořící ustálený celek…

Ha. Co teď? Pokud dítě místo BÁC říká PÁT? Patří to mezi slova, ačkoliv PÁT výše zmíněné pravidlo nenaplňuje? Popravdě řečeno mě zajímalo, jak by se k této otázce vyjádřila jazykověda, a tak jsem se zeptala svého kamaráda lingvisty. A shodli jsme se na tom, že nejdůležitější je význam. Význam nese obsah a ten proměňuje po prvním roce bezmyšlenkovité žvatlání v jednoslovnou výpověď, která nese komunikační záměr. Význam tedy rozhodně převyšuje nad správnou výslovností. A v batolecím věku obzvlášť. Logopedie, stejně jako jazykověda slovo ÓÓ nebo BÚÚ počítá.

…a mající určitý ustálený význam…

Pojďme se na význam podívat blíže. Ano, i spojka „a“ nebo udivené „ó“ jsou sice jednotlivé velmi krátké zvuky, přesto nesou význam. A ten závisí na situaci ve které dítě zvuk, slovo, výpověď použije. Představte si své dítě při okouzleném „óóó“ – tento zvuk naplňuje radostí, podivením, překvapením – vyjadřuje emoci, která nese význam, že se mu například líbí ten pejsek, který skotačí vedle kočárku. Stejně jako „úúú“ z úst dítěte doprovázející pohybující se mašinku jednoznačně ukazuje, že dítě již ví, že tenhle dřevěný kousek hračky vydává společensky domluvený zvuk, kterému všichni rozumí.

Co to znamená?

Dítě pochopilo, že objekt nese název

a že tento název funguje v mezilidské komunikaci jako nosná informace.

Mluvní projev batolat zcela odpovídá vývoji jejich mozku. Zatím nemají dostatek funkčních mechanismů, které jim umožní, aby místo ÚÚ řekli VLAK. Ještě si přesně nepamatují tak těžké slovo, protože ani jejich mozek ho neumí dokonale dekódovat, stejně jako jejich mluvidla jsou na tyto akrobatické pohyby ještě málo obratná.

Přesto, že k dokonalosti má toto „slovo“ ještě daleko, my ho ale počítáme do první slovní zásoby dítěte.

Aktivní a spící pasivní?

Možná jste již někde zaslechli, že okolo prvního roku děti umí zhruba 1 až 2 slova. „Umí“ znamená, že je dokáží vyslovit s vědomím, že tímto zvukem označují věc, o které právě promlouvají. Takto vyslovená slova patří do aktivního slovníku dítěte. Větší množství slov ale zahrnuje slovník pasivní. Tedy ten, který pasivně odpočívá v mozku dítěte, nicméně ve chvíli, kdy slovo dítě zaslechne, je si vědomé jeho významu.

A jak se slovník dítěte vyvíjí?

Oba tyto slovníky, jak pasivní tak aktivní, se rapidně rozrůstají. Na roce a půl to ještě dovedeme spočítat, jelikož obsahuje cca 50 slov. Na dvou letech dosahuje slovník dítěte v průměru 200 slov. Narůstá pestrost slovních druhů. Od podstatných jmen se dítě rychle přesouvá ke slovesům, aby mohlo spojit první dvouslovné věty. Zatímco zpočátku pracuje především pravá hemisféra, která dítěti pomáhá ve vývoji vidět a vnímat především velké prvky – objekty, na nichž buduje první podstatná jména, před třetím rokem je obohatí o přídavná jména a také příslovce a jednoduché předložky. Jeho mozek totiž zraje již více ve své levé analytické části a dítě si začíná všímat detailů, kvality předmětů a jevů, stejně jako jednotlivých zvuků. A k těmto vjemům potřebuje odpovídající slovník. Od třetího roku již nemá smysl cokoli počítat v případě, že slovní zásoba dítěte roste tempem, které jsem nyní popsala. Pokud tomu tak není, je potřeba zjistit proč. U dětí do třetího roku nás totiž vůbec nezajímá, jestli vyslovují správně L nebo K, natož R. Co nás ale zajímá, je, zda je patrný nárůst slovní zásoby.  Nenechte se tedy zmást výroky typu: „On z toho vyroste. Ještě je čas. Ono se to zlomí.“ Nemluvící děti, které ještě ve třech letech zřídka označí prožitek, předmět nebo činnost slovem, potřebují vzít za ruku a s vývojem řeči pomoci. Nejlépe od klinického logopeda který ví, že vývoj výslovnosti je třešnička postavená na dortu složeného ze slovní zásoby, gramatiky a schopnosti mezilidské komunikace, a umí takový dort upéct. Pokud se o vývoj řečí svého dítěte obáváte, můžete si stáhnout můj e-book zdarma Jak má mluvit ve třech letech, stejně jako se o přímou pomoc můžete obrátit na logopeda ve vašem okolí. Seznam terapeutů najdete na webu Asociace klinických logopedů zde.