fbpx

SLEPOTA

Co vlastně znamená být slepý?

Přecházím křižovatku cestou pro dceru do školy.

Po mé pravici, jen pár kroků ode mě, stojí žena s bílou holí.

Je nevidomá.

Ale jak moc je vlastně slepá?

A co vůbec znamená být slepý?

Napadá mě, zda lidé, kteří žijí bez jednoho ze smyslů, jež považujeme za zásadní, nemají schopnosti, které my ostatní nikdy plně nerozvinuli.

Když se tělo nemůže spolehnout na určitý smysl, začne objevovat jiné způsoby vnímání světa? Zjemní se něco jiného, stane se citlivějším, živějším?

Na lidi se zdravotním postižením se často díváme skrze to, co jim chybí.

Představujeme si jejich utrpení. Myslíme na všechno, co nemohou vidět, co nemohou prožívat stejným způsobem jako my. Předpokládáme, že jejich svět musí být nějak menší, méně úplný, méně krásný.

Ale můžeme to skutečně vědět?

Můžeme říct, že někomu chybí plnost života jen proto, že ho prožívá jinak?

Představ si člověka, který je nevidomý od dětství.

Celé jeho vnímání světa se mohlo rozvíjet způsoby, které si sotva dokážeme představit.

Svět vystavěný nikoli kolem obrazů, barev a tvarů, ale kolem zvuku, doteku, pohybu, teploty, rytmu a jemné řeči těla.

Možná tato žena vnímá svět skrze vjemy, kterých si většina z nás sotva všimne.

Jemný pohyb vzduchu na kůži.

Teplo slunečních paprsků na jedné straně tváře.

Vzdálený zvuk blížících se kroků.

Nenápadnou proměnu okolního prostředí, když se z otevřeného prostoru přibližuje k budově.

Strukturu chodníku pod nohama.

Způsob, jakým se zvuky šíří, odrážejí od okolních předmětů a vracejí se k ní.

Kolik informací asi její tělo přijímá, zatímco to moje je jednoduše přehlíží?

Jak hluboce asi vnímá vlastní pohyb v prostoru?

Jak přesně dokáže rozpoznat, kde se nachází — nikoli rozhlížením, ale vnímáním okolního světa?

Přemýšlím, zda to, čemu říkáme slepota, někdy nedoprovází pozoruhodný rozvoj jiných způsobů vnímání.

Ne nutně proto, že by tělo vytvářelo zcela nové smysly, ale proto, že se učí věnovat pozornost informacím, které tu byly odjakživa.

Informacím, kterých si většina z nás nikdy nepotřebovala všímat.

A možná právě to mě fascinuje nejvíc.

Předpokládáme, že díky zraku rozumíme světu úplněji. Ale co když nám naše závislost na zraku zároveň brání objevovat další rozměry prožívání?

Žena trpělivě stojí na křižovatce a čeká na zvukový signál, který jí oznámí, kdy může bezpečně přejít.

A já si vzpomenu na něco, co jsem před několika lety četla.

Psalo se tam, že některé zvuky určené k tomu, aby nevidomým chodcům pomáhaly při přecházení křižovatek, mohou někdy narušovat sluchové informace, podle kterých se orientují.

Nevím, zda se tento postřeh vztahuje právě na tento přechod nebo na tuto ženu. Ale ta myšlenka ve mně zůstala.

Protože otevírá další otázku.

Kdo rozhoduje o tom, co druhý člověk potřebuje?

Kdo navrhuje systémy, které mají pomáhat lidem, jejichž prožívání světa se může zásadně lišit od jeho vlastního?

A nakolik skutečně rozumíme lidem, kterým se snažíme pomoci?

Možná není nejdůležitější otázkou to, co někdo nedokáže, ale co jsme se my nikdy nenaučili rozpoznávat v jeho způsobu života.

Stojím tam, pozoruji tuto ženu a začínám si uvědomovat, jak snadno vymezujeme svět druhého člověka hranicemi vlastní představivosti.

Vidíme chybějící schopnost a předpokládáme chybějící prožitek.

Vidíme postižení a představujeme si neúplný život.

Vidíme někoho, kdo nemůže vnímat svět stejně jako my, a zapomínáme, že naše vlastní vnímání je jen jedním z možných způsobů, jak prožívat skutečnost.

Možná její vnitřní svět obsahuje podoby krásy, kterým nikdy zcela neporozumím.

Možná si vytvořila neobyčejný vztah ke zvuku, pohybu, doteku a prostoru.

Možná její prožívání není o nic méně bohaté než moje.

Je zkrátka jiné.

A možná jsem to já, komu něco uniká.

Ne proto, že vidím, ale proto, že jsem se stala na zraku natolik závislou, až jsem přestala věnovat pozornost všemu ostatnímu.

Dívám se na tuto ženu a uvědomuji si, že o jejím světě nevím téměř nic.

Nevím, co vnímá.

Nevím, co si představuje.

Nevím, jak prožívá krásu, vzdálenost, pohyb nebo přítomnost druhého člověka.

A už vůbec nevím, zda svůj život prožívá jako neúplný.

A přesto tak snadno předpokládáme, že životům druhých rozumíme jen proto, že je můžeme pozorovat.

Tak snadno zaměňujeme svůj vlastní pohled za skutečnost samotnou.

A tak se vracím k otázce, která mě napadla, když jsem stála vedle ní.

Co vlastně znamená být slepý?

Znamená slepota pouze neschopnost vidět očima?

Nebo můžeme být slepí i k prožitkům druhých?

Slepí k inteligenci těla.

Slepí k bohatství vjemů, kterých jsme si zapomněli všímat.

Slepí k možnosti, že svět může být nekonečně složitější než jeho podoba, kterou nám dovolují vnímat naše vlastní smysly.

Možná slepota není vždy jen nepřítomností zraku.

Někdy je nepřítomností uvědomění.

A možná nejhlubší podoby slepoty jsou právě ty, které v sobě nikdy nerozpoznáme.

Co tedy vlastně znamená být slepý?

Odpověď je někde v tobě.

🙏

Jak na tebe tento text působí? Budu ráda, když se podělíš o to, co v tobě probudil a kam tě při čtení zavedl.

Která myšlenka se tě nejvíc dotkla a proč?

Jaké pocity, vzpomínky nebo otázky se v tobě objevily?

Co obvykle přehlížíš, když se spoléháš především na svůj zrak?

Zažila jsi někdy, že někdo posuzoval tvůj svět, aniž by věděl, jak ho skutečně prožíváš?

Co ti text otevřel v přemýšlení o životě a zkušenostech druhých?

Co pro tebe po přečtení znamená otázka: „Co vlastně znamená být slepý?“

INSPIRACI K TĚMTO TEXTŮM NACHÁZÍM V KAŽDODENÍM ŽIVOTĚ NA CESTÁCH A JEN NECHÁVÁM SVOU VŠÍMAVOU A SENZITIVNÍ DUŠI VNÍMAT A SVŮJ HLAS PROMLOUVAT. SDÍLÍM JE, PROTOŽE MNĚ DĚLÁ RADOST PSÁT A ZAMÝŠLET SE HLOUBĚJI NAD TÉMATY, KTERÁ KE MNĚ PŘICHÁZÍ S MOŽNOSTÍ OBOHATIT JE SVOU KLINICKOU PRAXÍ A ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTÍ. ČASTO JE NAHRÁVÁM V AUTĚ ZA JÍZDY A PAK JE NECHÁM PŘEPSAT. TAKŽE JSOU TO SPONTÁNNÍ PROUDY MYŠLENÍ A CÍTĚNÍ OTISKNUTÉ DO ČASOPROSTORU BEZ DALŠÍ ÚPRAVY.

Jsem průvodkyně návratem do těla. Somatická koučka se zázemím vycházejícím z oboru klinické logopedie, jehož hranice jsem výrazně překročila a dnes propojuji řeč, nervový systém a vědomé bytí. Tvořím online programy, logopedické obrázkové materiály pro děti a somatické karty pro dospělé, tělové meditace, energetické obrazy a prostor, kde se ženy učí znovu cítit, vnímat a stát pevně ve svém životě. Více informací se dozvíte zde. >>
Komentáře