Začal mluvit později, co teď?

Vím, že čekání na první slůvka může být radostné, ale také plné obav i strachu – to především ve chvíli, kdy ostatní vrstevníci ve věku vašeho dítěte se již odvážně do nových slovíček pouštějí. Dnes nechci mluvit o tom, jak máte své dítě rozmluvit, ale o tom, co se děje ve chvíli, kdy už se dítě do uchopení prvních slov pustí. Umím si představit, že vám při tom pravděpodobně spadne kámen ze srdce a řeknete si: „Konečně, mluví!“ Po pár týdnech ale vaše nadšení mohou vystřídat nové pochyby. Mluví dost? Mluví tak, jak by mělo? Proč pořád dělá tolik chyb? Proč slova přibývají tak pomalu? Důvod, proč se vaše dítě v nástupu vývoje řeči více nebo méně opozdilo, může být různý. Stejná příčina může, ale nemusí přetrvávat i poté, co vaše dítě uchopí první slova.

Možná se jen zpozdilo

Za hranici prodloužené fyziologické nemluvnosti považujeme věk 2,5 let, stav, kdy dítě ještě má „nárok nemluvit“. V případě, že rozumí okolí, dobře a adekvátně reaguje na situace, které se dějí, úspěšně se rozvíjí v motorice a nemáte pochyby, že by špatně slyšelo nebo rozumělo, mluvíme o tzv. prostém opožděném vývoji řeči. Prostě a jednoduše se JEN zpozdilo. V tomto případě se nástup řeči rozběhl později, ale velmi pravděpodobně dítě během pár měsíců dotáhne své vrstevníky a vy si na tyhle trable možná ani nevzpomenete. Když ale opoždění dítěte zažíváte, jste zcela ponořeni do vývoje, sledujete každý jeho krok. A to pravděpodobně budete i dělat i poté, co se dítě rozmluví. Byť to s věkem dítěte neladí, zpoždění znamená také to, že po nástupu řeči musí dítě OPOŽDĚNĚ projít stejnými stádii, jako by začalo mluvit v jednom roce. Nestane se tedy, že by začalo říkat rovnou celé věty (ano, i vyjímky existují). Nejčastěji se však děje to, že si nejprve osvojí velkou spoustu podstatných jmen a sloves, která pak bude spojovat do vět. Tyto dvouslovné věty bude tvořit třeba až ve třech letech /zatímco jeho vrstevníci již mluví ve větách rozvitých/. Tří a více slovné věty může ovládnout třeba až před čtvrtým rokem. Má na to ale nárok, důležité je, že postupuje kupředu dostačným tempem, jen má pár měsíců zpoždění. Stejně tak nelze očekávat, že bude ve čtyřech letech správně vyslovovat. Protože i výslovnost se bude rozvíjet postupně, krok za krokem poté, co si dítě upevní dostatečnou slovní zásobu, na které může uchopení správné výslovnosti procvičovat. U těchto dětí je tedy nutné kromě podpory vývoje také sledovat, zda jde vývoj kupředu, a dát jim zkrátka víc času. I když na vás již okolí tlačí, i když slyšíte a vidíte, že ostatní to mají jinak. Zůstaňte v klidu, vaše dítě musí projít všechna stádia krok za krokem, musí ale jít kupředu.

Co dělat, když vývoj nepostupuje?

Co když ale i po tom, co dítě začalo mluvit později, jeho slovník přibývá pomalu, chyby v gramatice jsou velmi časté, neumí utvořit větu, špatně si osvojuje (pamatuje) nová slova? Pak již příčina opožděného vývoje řeči není tak prostá. V tomto případě je zcela na místě vyšetření dítěte klinickým logopedem, který nejprve posoudí, jak rychle jde vývoj dopředu, zhodnotí typ chyb a zaměří terapeutickou pozornost na věci, které byste možná nečekali. Bude se snažit najít důvod tohoto opoždění. Posoudí dítě jako celek, zhodnotí také vývoj kresby, jemné a hrubé motoriky a možná si vezme na pomoc spřáteleného kolegu psychologa, který mu pomůže zjistit, v čem je zakopaný pes. Pokud to bude potřeba, můžete se ocitnout také se žádankou na foniatrii nebo neurologii. A bude to tak správně. Nejsem zastáncem honění dítěte po vyšetřeních. Nicméně pokud dítě ještě před čtvrtým rokem mluví velmi málo, gramaticky chybně, vyslovuje nesprávně větší množství hlásek, na otázky, které mu pokládáme, neumí správně zareagovat – anebo umí, ale v jeho odpovědi musíme hodně luštit, abychom ji pochopili – pro takové děti jsou zde odborníci, kteří musejí dát hlavy dohromady, aby našli příčinu a následně také řešení.

Proč je potřeba najít zdroj potíží?

Abychom mohli poskytnout pomoc a aby byla skutečně efektivní, velmi nám pomůže, když ji můžeme poskytnout včas, a také když víme na jaké oblasti péči zacílit. To znamená, že musíme přesně vědět, o co jde. Ve své praxi – a věřím, že mnoho kolegů by potvrdilo moji zkušenost – jsem měla více dětí, které se podařilo velmi dobře vrátit zpět do normy, a to i přesto, že jejich řečové zázemí bylo ohrožené. Ke každému dítěti totiž přistupujeme jinak. Pokud nám psycholog potvrdí, že na pozadí potíží je mentální retardace, bude náš přístup k dítěti jiný, než pokud nám poví, že dítě má normální intelekt a na pozadí potíží je vývojová dysfázie. Pokud nám foniatr nebo lékař ORL napíše, že dítě nemá poruchu sluchu, ale má potíže se zpracováním zvukového signálu, víme, kam zacílit. Pokud nám neurolog potvrdí přítomnost ADHD, opět se můžeme opřít o jeho závěr a v terapeutické práci použít styl komunikace i přístupu, který lépe vyhovuje dětem s ADHD. U malé skupiny dětí se některé části ale opravit nepodaří, protože některé cesty jsou definitivně porušeny. Pro jejich maximální rozvoj je ale zásadní vědět jak co nejvíc podpořit všechny dovednosti, které ve zlatém předškolním období po rozvoji touží. V případě, že váháte, zda je vývoj řeči vašeho dítěte v pořádku, doporučuji stáhnout si můj e-book zdarma Jak má mluvit ve třech letech, kde najdete rychlý přehled vývoje řeči tříletého dítěte, a hned budete vědět, zda odbornou pomoc máte vyhledat. Pokud již máte jasno nyní, sdílím zde odkaz na adresář pracovišť klinických logopedů v České republice, na které se můžete obrátit.