Proč dítě nespolupracuje?

Když dítě nespolupracuje, často to bereme jako výsledek jeho vůle, jako pokus se vymezit vůči světu. Tento přístup však ignoruje jeden zásadní aspekt – tělesné prožívání dítěte. Já jsem nyní v procesu výcviku Somatic Experiencing, což je přístup, který se zaměřuje na léčení traumatu skrze tělo. Tento přístup mi umožňuje nahlížet na dětské chování z nové perspektivy, kdy klíčovou roli hraje fyzické prožívání a nervová soustava.

Dítě nespolupracuje ve chvíli, kdy necítí komfort ve svém těle.

Dnes už víme, že mozek je výrazně ovlivňován zprávami z těla – jedná se o obousměrnou komunikaci mezi tělem a myslí. Když dítě nespolupracuje, často to není proto, že by se vědomě rozhodlo vzdorovat. Jeho chování je reakcí na nepohodlí či nepříjemný pocit v těle. Tento primární pocit vede dítě k určitému chování, které my dospělí hodnotíme z mentální úrovně. 

Když se dítěte ptáte, proč nespolupracuje, často vám nedokáže odpovědět. Důvod je jednoduchý – dítě je plně ponořeno do svého těla, zatímco vy jste v hlavě.

Abyste dítě dovedli ke spolupráci, musíte nejdříve propojit svou mysl s tělem a přistoupit k dítěti na stejné úrovni.

Abychom předešli tomu, že se naše děti odpojí od svých těl stejně jako my, je nutné nejdříve navázat spojení se svým vlastním tělem. Pouze tak můžeme pochopit, že dítě nevzdoruje na základě rozhodnutí, ale reaguje na signály, které mu tělo vysílá.

Jak vést dítě ke spolupráci?

Jedním z klíčových kroků je nabídnout dítěti „jazyk těla“. Pomozte mu uvědomit si své pocity/prožitky/ emoce, které brání tomu, aby spolupracovalo. Můžete se ho zeptat: „Co cítíš ve svém těle? Je nějaká část tvého těla, která nechce něco dělat? Cítíš někde tlak nebo nepříjemný pocit?“

Možná i po tomto kroku dítě stále nebude spolupracovat. Cílem tohoto článku není slíbit vám, že když přistoupíte k dítěti přes tělo, automaticky dosáhnete spolupráce. Cílem je ukázat, že když to uděláte, tak ho naučíte naslouchat svému tělu, respektovat ho a nepřetlačovat ho.

Terapie začíná u rodiče.

Čím dál častěji ve svém praxi (terapuetické i rodičovské) vidím, že to je něco, co se extrémně vyplácí. Ale když je rodič odpojený od těla, tak se s dítětem, který je v těle, nemůžou potkat. Aby se potkali, rodič musí začít u sebe, vrátit se zpět do těla. Je třeba se vrátit k pocitům, emocím a být ochoten je prožívat. To zahrnuje i postavit se do pozice zranitelnosti a přiznat si, že možná nevíte, co dítě prožívá.

Každé provázení dítěte, které má potíže na úrovni těla, ke spolupráci vychází z nacítění rodiče na jeho vlastní tělo. Stejně tak i nacítění terapeuta na jeho vlastní tělo.

Tímto zvu nejen rodiče, ale i terapeuty, ať už do spolupráce se mnou nebo do yogy pro duši, protože mám krásnou zpětnou vazbu i o terapeutů, kteří se mnou spolupracují (poslechni si video). Z toho mám asi největší radost, že začínají vkládat tuto složku do pole, kde pracují, protože pak mají tyto terapie úplně jiný efekt, jinou dynamiku, protože se tam odehrává skutečné léčení a absolvování instinktivního prožívání na úrovni našeho těla.

Pokud se chceš spojit zpět se svým tělem, zvu tě do yogy pro duši.