Místo požadavků vytvářej příležitost – Proč nefunguje respekt k dítěti?

NĚKDY STAČÍ OPRAVDU MÁLO, ABY SE VZDOR PROMĚNIL VE SPOLUPRÁCI a respektujícím přístupem se často schovává chaos a přílišná volnost bez vymezených hranic. Kdy rodič často v celém tom úžasném respektu ztratí sám sebe.

„Já mu nechci přikazovat.“ Chci ale, aby se mnou spolupracoval. Zdá se však, že kromě příkazů to moc nefunguje a to i přesto, že rodič to má v mysli nastavené jinak. No jo, vědomě to můžeme chtít všelijak, podvědomí je však to, co nás ve skutečnosti v našem chování řídí. Co snahu o domluvu přetáčí během pár vteřin v křik a výhružky. Stav, po kterém se pak rodič pravidelně koupe v pocitu výčitek a selhání. Pocitech, které zpětně znásobují sílu direktivního stylu jednání jako jediného fungujícího prostředku.

Když nevíme, co nás pohání – NEMŮŽEME ČEKAT, ŽE NÁS NÁŠ VŮZ DOVEZE DO CÍLE. Někdy stačí jenom změnit nastavení ve svojí mysli – jedno slovo může změnit pocit uvnitř rodiče, který se necítí dobře v roli autority, protože v něm vzbuzuje pocit, že své dítě musí příliš řídit. A pocit direktivního řízení byl přesně ten, který rodiči ustřihl křídla. A to je přesně to, co pro své dítě nechce.

PŘEDTÍM JE ALE JEŠTĚ JEDEN KROK.

To znamená, nejprve si musím připustit fakt, v jaké společnosti jsem vyrostla a čím jsem byla motivovaná. Vytáhnout vše na povrch a PŘIZNAT SI, že toto se můj mozek naučil a takto podvědomě jednám ale především, TOMUTO VĚŘÍM.

Mohu si 100% myslet, že je to jinak. Že jsem respektující máma, co má všechno v hlavě srovnané a ví, jak to chce. A pak přijde ten moment, kdy všechny ideály jdou stranou a zase ze mně vyletí ten šílený vztek a zase pozoruji sebe sama, jak nepříčetná řvu na ty tři, co jsou přede mnou a kterým pravidelně rozdávám dobře míněné rady o respektu.

Selhávám na plné čáře a jestli se tu někdo o respektu musí něco naučit, jsem to právě já. RESPEKT K JEDINEČNOSTI, kterou v sobě nesu znamená také respekt k tomu, co nesu někde hluboko v sobě jako dobře naučené chování, za které bych mohla dostat jedničku podtrženou.

A tak.

Nebuďme na sebe zlé a nechtějme po sobě zázraky, které se nedějí přes noc. NAMÍSTO POŽADAVKU – Ode dneška už nebudu křičet.

Vytvářej PŘÍLEŽITOST KE postupné ZMĚNĚ SVÉHO CHOVÁNÍ. Třeba tím, že to vezmeš úplně od lesa a budeš mapovat to, jak se v průběhu dne cítíš. Kolik pozornosti a péče sobě dopřáváš. Kolik sklenic vody jsi vypila. Jak moc jsi se pohnula. A co krásného a povzbudivého jsi sama sobě řekla.Kolik příležitostí poznat sebe a pečovat o sebe jsi vytvořila k tomu, abys ten požadavek – Už nebudu křičet, dokázala splnit. Požadavek se vždy upevňuje skrze chování. Ty však musíš nejprve své chování proměnit, abys takovému požadavku dostála.

Chování, které bude proměňovat tvé vnitřní nastavení a také mohutně přetvářet vyjeté koleje na dálnici nervových sítí ve směru – jediné, co funguje jsou příkazy, požadavky a křik.

A pak postupně, jak ti to tvůj mozek dovolí, budeš pozorovat změnu uvnitř sebe a pak také okolo sebe. Respekt k dítěti přijde zcela přirozeně skrze respekt k sobě samé. Vytvářej příležitostí k proměně sama sebe. Tvoje dítě tě bude následovat. Proč? Protože podobně jako sama sobě budeš i jemu namísto požadavků tvořit příležitosti k růstu.

Chci, aby se mé dítě umělo oblékat?

Je potřeba mu vytvořit PŘÍLEŽITOST k tomu, aby to mohlo OPAKOVANĚ zkoušet. Krok za krokem mu ukáži, jak se to dělá. Kam má strčit ruku, jak si má držet rukáv, že tu ruku musí zvednout.

Dívám se, jak mě poslouchá, jak to zvládá, čemu věnuje pozornost. Pomalu a postupně mu dávám příležitost učit se a reflektovat to, co dělá. Vedu ho k pozorování sebe i života uvnitř sebe. Aby mohlo respektovat svoje dovednosti, které vycházejí z jeho současných schopností a poznat, co je růst, dopřávám mu opakovanou příležitost poznávat, co jeho tělo dokáže, v čem se proměňuje a jak se rozvíjí.

VIDĚT, ŽE SE MĚNÍ.KDYŽ MU ALE ŘEKNU – OBLÉKNI SE, namísto ochoty to zkusit se často dočkám jasného NE.

ZAPOMNĚLI JSME NA TO, ŽE DĚTI SE UČÍ. DĚTI NEPOTŘEBUJÍ POKYNY A POŽADAVKY, ALE PODOBNĚ JAKO MY NYNÍ, POTŘEBUJÍ PŘÍLEŽITOST POCHOPIT KROKY, KTERÉ VEDOU KE ZMĚNE JEJICH CHOVÁNÍ. Martina