Hláska L je pro mě základním stavebním kamenem celé výslovnosti. A právě proto jsme se pustili do tvorby pracovního sešitu na hlásku L jako první. Je to hláska, která totiž vyžaduje od mluvidel skutečně slušný výkon, který se nedá obejít. Díky ní potom zvládneme lépe také TDN i RŘ. Stojí tedy za to na ní zamakat. Navíc je v češtině velmi často zastoupená, takže pokud ji dítě neumí, je to skutečně znát. Slovo LAMPA se pak projevuje americkým stylem „wampa“, nebo jižanským „jampa“.
Abychom mohli hlásku L vyslovit ladně a elegantně, musíme se nejprve naučit dostatečně otevřít ústa. Jazyk sice není zas až tak dlouhý, ale aby se skutečně dokázal zvednout a prohnout v plné síle, potřebuje na to více místa – odborně tomu říkáme čelistní úhel. A úhel má různé stupně – na L je třeba druhý největší (větší je už jenom na A). Pokud spojíme L a A do slabiky, pak musíme tento úhel zvětšit, tedy otevřít pusu ještě o malinko víc.
Tak, to bychom měli, pusa je lehce dokořán. Zkusíme v této poloze vydržet 25 sekund. Třese se vám brada? Zavírá se pusa, třesou se vám rty? Máte tendenci zaklánět hlavu? To všechno jsou tak zavné kompenzační mechanismy, kterými se vaše tělo snaží pomoci a přidat čelisti sílu. Tyto mechanismy ale nechceme. Chceme, aby to čelist uměla úplně sama. Nedaří se?
Postupně to půjde. Vydržte přesně do té doby, než se tyto mechanismy začnou objevovat, a pak přestaňte. Uvidíte, že každý den či dva to bude o trochu lepší. Dětem můžeme lehce prsty přidržet bradičku, a tím pomoci, aby se jim čelist nezavírala.
Druhou možností je skvělá pomůcka, která dítěti čelist tak trochu zmrazí a nebude ji moci zavřít. Najdete ji v e-shopu kolegyně klinické logopedky Mgr. Červenkové zde. Já jí říkám kladívko .). Kromě toho, že dětem pomůže hezky fixovat čelist ve správné poloze, usnadní také dítěti pohyb jazykem do stran i nahoru, proto jsou na obrázku dvě.
Tak, čelist je posílená a teď co s jazykem?
Mohu vám říct, že teprve nyní přichází ta skutečná dřina i zábava. Jazyk se totiž musí dostat nahoru za horní řezáky a stát tam důstojně, pevně a odvážně. Nesmí se kroutit, ani zaklánět, schovávat zadek nebo se bát vystrčit hlavu. Jako voják na stráži, jak říkám často dětem.
A to je mnohdy velký oříšek.
Než se do této práce pustíme, ověříme si, že jazyk umí prošmejdit všechny kouty našich úst a dostat se až na poslední stoličku dole, vpravo i vlevo. Pokud ne, nejprve ho naučíme uklízet ve spodním patře. Teprve pak se podíváme nahoru. A ještě pozor! Možná má váš jazyk takovou malou zábranu, která ho drží za uzdu a nahoru ho prostě nepustí. Více o ní čtěte zde.
Pokud to tedy dokáže, můžeme ho pustit nahoru. Někdy mu musíme pomoci a poslat ho tam výtahem. Jazýček lehce položíme na špátli (já raději používám tyčky od nanuku) a zvedneme ho. Ukážeme mu, kam se má dostat. Jenže nikdo mu pak už nesmí pomáhat – ani čelist, ani špátle! To je cíl. Musí to zvládnout jednoho dne sám. Když mu dáme čas, přijde to.
Tak fajn, byla to dřina, ale jazyk máme nahoře. A co teď? Necháme ho samozřejmě trochu porozhlédnout, podívat se do stran a pěkně se rozplácnout. No a až bude chtít, pustíme dolů.
Jazyk nesmí zapomenout, že se nahoru dostal výtahem, a tak ho taky výtahem můžeme poslat pěkně rovně dolů. Od středu horních řezáků do středu za dolní řezáky. Cestou se může prohnout, beztak ho od toho zvedání jistě bolela záda. Jde mu to? Tak paráda. Jestli ne, necháme ho chvíli trénovat. Pouštíme ho výtahem jen o jedno patro níž, pak o dvě, nakonec o tři a teprve potom ho pustíme až dolů.
Ale pozor – z výtahu se nesmí ani vykukovat ani vyklánět. Takže zůstane pěkně uvnitř. Kdyby náhodou se přeci jenom chtěl podívat, uděláme mu raději z ukazováčku svislé zábradlí, aby nepřepadl a nevypadl nám z pusy ven. Nejlepší je, ho trochu schovat do krku a pobyb zkusit znovu. Pamatujte, žádné olizování jako u nanuku :).
Detailní návod, jak na hlásku L najdete v programu Hlásky s úsměvem zde. Pokud hledáte krásný a praktický materiál k procvičení hlásky, podívejte se na náš e-shop Celostní komunikace zde.