Nebudu se tajit tím, že unschooling – přístup ve vzdělávání, založený na zásadě, že sám vzdělávaný si určuje, co, kdy a jak se naučí – je mi velmi blízký. V dnešní době stoupá tendence rodičů dávat dětem volnost ve vzdělávání, přesněji v poznávání světa a učení se z něj skrze podněty, které jsou dítěti dopřány. Je už na dítěti samotném, zda si je vybere jako zdroje, které nyní potřebuje, chce nebo touží poznat.

Unschooling a logopedie

Unschooling je primárně vzdělávací metodou, kterou vnímáme ve vztahu ke škole. Tento přístup však lze za určitých okolností aplikovat i v mnoha jiných oblastech. Jednou z nich je i vývoj řeči. Dítě samo přirozeně ovládá mateřský jazyk, který ho obklopuje. Stejně jako jiné dovednosti si rozvíjí i řeč. Samo si určuje, které podněty bude přijímat a vnímat jako důležité. Dítě není v této roli vůbec pasivní, ba naopak. Jeho organismus velmi dobře ví, kdy je připraven na to, aby ovládl první slova, rozlišil zvuky okolo sebe, naučil se vyslovovat dané hlásky. V určitém období je dítě citlivější na podněty vycházející z prostředí, které podporují jeho vývoj řeči. Existují samozřejmě vývojová stadia řeči, která splňuje 50 % dětí v populaci. Těch dalších 50 % jde jiným tempem, to ale neznamená, že je to špatně. Individuální přístup k dítěti je nesmírně důležitý. Není náhoda, že jedno mluví ve dvou letech ve větách a druhé to zvládne až ve čtyřech letech. Dítě samo je navigátorem na cestě ovládnout řeč. V podstatě se dá říci, že mnoho dětí nevyžaduje pro vývoj řeči významnější podporu, pokud je v jejich okolí dostatek podnětů nebo pokud se nevyskytne nějaká překážka, která tento spontánní vývoj naruší. Děti samy se naučí mluvit, osvojí si gramatická pravidla, ovládnou správnou výslovnost, pokud jsou obklopeny vzorem, který mohou napodobovat.

A zde se nabízí otázka:

Můžeme tedy každému dítěti ponechat absolutní volnost? Můžeme mu dát důvěru, že vývoj řeči zvládne, přestože půjde pomaleji? Můžeme věřit, přestože vyslovuje chybně několik hlásek, že jeho řeč dozraje a bude správně mluvit? Dlouho jsem se nad tímto tématem zamýšlela a moje odpověď zní: Ano i ne.

Unschooling – inspirace pro terapii

Unschooling v logopedii jako vzdělávací přístup je dobrou inspirací a vytváří kontrast ke klasickému přístupu, kdy dospělý terapeut je ten, kdo vývoj řeči řídí. Jak lze princip unschoolingu v praxi uplatnit? Například už jenom tím, že se dítěte zeptáme, zda se teď chce správnou výslovnost naučit. Vysvětlíme mu každý krok terapie a vedeme dítě k uvědomění si svého zlepšení. Pokud je možnost, dáme mu na výběr metody, které lze použít. Já osobně vedu terapii tak, aby podpořila přirozené mechanismy nápravy. Cílím na oslabené složky osobnosti dítěte. Jako terapeut pracuji s dítětem jako partnerem, který mě vede. Reflektuji jeho směřování a nechávám se vést jeho přístupem a reakcemi. Mým cílem jako terapeuta je, vrátit vývoj, který lehce odbočil od normy zpět a pak opět dítě pustit svou vlastní cestou. Jakmile vím, že jsou veškeré dovednosti, které dítě potřebuje opět v pořádku, terapii zbytečně neprodlužuji. Pokud dítě neumí L, R, Ř, protože nedokáže správně pohybovat s jazykem a umístit hrot jazyka za horní řezáky, ukážu mu způsob, jak lze tento pohyb dokázat a názorně mu vysvětlím, co přesně mu v tom brání. Jakmile pohyb umí, spojujeme ho se zvukem a učíme se nejprve hlásku L vyslovit samostatně, teprve následně ji zapojit do řeči. Mezi dětmi jsou obrovské rozdíly. Některé se už v tomto momentu chytí a uchopí terapii do svých rukou a sami přijmou zodpovědnost. Mám mnohokrát ověřeno, že ve chvíli, kdy dítě ovládne správnou výslovnost hlásky L, není potřeba v terapii pokračovat. Vývoj je opět v normě a spontánnímu osvojení hlásek R a Ř už nic nebrání. Rodiče často zaskočí můj návrh, že můžeme terapii na chvíli zastavit, počkat a dát dítěti šanci jít opět svou cestou. Často pak ponechávám na rodičích – a pokud mají vybudovanou důvěru s dítětem, tak i na dítěti – jak se rozhodnou. Já jsem samozřejmě připravena jít i cestou další terapie. Ne každý rodič víru v dítě přijme a raději volí cestu přímého vedení. I to je v pořádku. V naší společnosti je hluboce zakořeněn pocit víry v autoritu. Pocit podřízení se. Odmítáme vzít zodpovědnost do vlastních rukou. Bojíme se selhání, chyby. Proto je někdy jednodušší, když terapie pokračuje dál. Víra ve schopnosti dítěte je však zásadní motor zlepšení dítěte. Věřte svým dětem, že půjdou přesně tím směrem, který je pro ně v danou chvíli správný.

Unschooling a vývoj řeči, kdy ano a kdy ne?

V naší společnosti existují jazykové normy, které by mělo dítě dosáhnout, aby se jeho řeč rozvinula do efektivní komunikace, aby dokázalo sdílet smysluplné myšlenky se srozumitelnou výslovností. Správná výslovnost nabývá významu především z důvodu nástupu do školy, stejně jako při výběru určitého povolání. Pro účely tohoto článku si tedy zvolíme jako cíl vývoje řeči bohaté jazykové dovednosti a bezchybnou výslovnost. Nyní vám ukážu, kdy můžeme dítěti dát v dosažení tohoto cíle absolutní důvěru a kdy nikoli. Jazyk, ať už jakýkoli, je tvořen několika rovinami. Zahrnuje výslovnost, ale také slovní zásobu, schopnost uchopit a používat gramatická pravidla, stejně jako dovednost efektivně komunikovat. Pro zhodnocení úspěchu ve vývoji řeči musíme vždy zohlednit vývoj všech těchto čtyř rovin.

V jakém případě rozhodně ne?

Existuje několik desítek poruch, jejichž vedlejším příznakem je opožděný vývoj řeči. Existuje ale také pouze obyčejné zpoždění v řeči, které dítě dožene bez podpory odborníka, bez vlivu rodičů, pouze tím, že dozraje. Někdy je velmi obtížné posoudit (a to i pro odborníka), zda jde vývoj řeči správnou cestou. O opožděné řeči dítěte mluvíme obvykle ve věku okolo dvou a půl let a někdy i dříve. Mnohdy pátráme a zjišťujeme za pomoci dalších odborníků, co je příčinou tohoto odchýlení se od standardu. V těchto případech lze jednoznačně říci, že pokud vidíme, že se vývoj stáčí jiným směrem, než bychom si přáli, je unschooling zcela nemožný. Naopak zde přichází jednoznačně na řadu role odborníků, přesná diagnostika a cílená terapie, která povede k našemu cíli – tedy správnému vývoji řeči. Většina dětí se vyvíjí v oblasti slovní zásoby, gramatiky i komunikace dobře. Některým z nich chybí pouze správná výslovnost. Zde musíme vzít v úvahu věk dítěte a zhodnotit, zda je již na danou hlásku vyzrálé nebo ne. I zde se nabízí otázka – brání něco správnému vývoji? Pokud ano, je tato překážka dítětem zvládnutelná, nebo je potřeba odborná pomoc? V těchto případech si troufnu říci, že není v silách rodičů posoudit, zda vývoj nenarušuje něco, co dítě samo nepřekoná, a jednorázová návštěva terapeuta je dobrou volbou. Nikde není psáno, že když na logopedii přijdete, už tam musíte zůstat. Dobrý terapeut (klinický logoped) s dostatkem zkušeností dokáže odhadnout, zda je terapie nutná. Pokud ne, umí vám dát pár drobných rad, které mohou vývoj řeči rychle vylepšit. Někdy nemusí přijít ani to a jen se dozvíte, že vše je v pořádku a vaše dítě jen potřebuje čas. Možná vám také doporučí rozvinout oblast, na kterou byste nepomysleli, např. paměť nebo sluchové rozlišování. Ve své praxi jsem mnohokrát rodičům řekla: „Je dobře, že jste přišli, ale vaše dítě terapii nepotřebuje. Má veškeré předpoklady k tomu, že vývojem projde samo.“ Stejně tak jsem mnohokrát prožila situaci, kdy jsem jim řekla: „Dobře, že jste přišli právě teď, protože se vaše dítě jazykově dostává na scestí.“ Stačilo upravit několik drobností a vývoj se vrátil správným směrem. Takové dítě momentálně neumělo zvednout jazyk za horní řezáky, ale věděla jsem, že kdyby přišlo za rok, už se budeme dřít s nápravou chybné výslovnosti několika hlásek. Našlo by si jiné mechanismy tvorby hlásek. Často slyší, že hláska v řeči existuje a chce ji napodobit, ale vysloví ji jen tak, jak to zvládne. Z toho pak plyne např. ráčkování, šišlání a jiné náhradní způsoby tvorby hlásek. Stalo se mi ale mnohokrát také to, že jsem rodičům musela upřímně říct, že už tu měli být dávno. Když přijdete na logopedii pozdě, není to fatální chyba, ale je potřeba počítat s tím, že se pak více nadřete, terapie nepůjde tak snadno kupředu a je možné, že tím vy nebo vaše dítě ztratí motivaci dosáhnout vytyčeného cíle.

Jak se tedy zachovat a správně rozhodnout?

Jednoznačně lze říci, že pokud se vývoj dítěte okolo třetího roku opožďuje v oblasti slovní zásoby a uchopování gramatiky, není na co čekat a odbornou konzultaci je vhodné vyhledat. Pokud tříleté dítě ještě nemluví nebo mluví velice málo, posouzení jeho vývoje odborníkem je na místě. Více se o tom dočtete v mém e-booku zdarma Jak má mluvit ve třech letech. Zpoždění v těchto oblastech může signalizovat těžší vady jako je mentální retardace, autismus, vývojová dysfázie, porucha sluchu a mnoho dalších syndromů, proto jej nikdy nepodceňujme.

Třešničkou na dortu ve vývoji řeči je pak kvalitní výslovnost.

Každá hláska má svůj vývoj, vždy to trvá několik měsíců, než ji dítě dokáže správně vyslovit a nakonec i plně zapojit do řeči. A tady vás zřejmě bude zajímat, jak poznat, že dítě se hlásku pravděpodobně naučí samo a můžeme mu dát čas. Asi vás na závěr zklamu, když napíšu, že z mé zkušenosti vím, že je pro rodiče opravdu těžké poznat, kdy dítěti můžeme dát ten správný prostor. Vývoj řeči je komplexní proces. Správná výslovnost jedné hlásky ovlivňuje správnou výslovnost hlásek následujících. Například správně vyslovované S vyžaduje správně vyslovované C a ještě předtím také T. I přesto, že vám může znít T u vašeho dítěte čistě, odborník pozná, že není artikulované na správném místě, což může být jeden z důvodů, proč se správné S nedostavuje. Stejně tak můžeme odhalit – a často tomu tak je – oslabení motoriky mluvidel, síly a stability čelisti. Toto jsou příčiny, které běžný rodič nepostřehne. Za chybnou výslovností ale může stát i jiný důvod: genetika, vrozené dysfunkce, nezvládnutý příjem potravy nebo také pomůcky, které vývoj správné výslovnosti poškodily, jako je dudlík nebo špatná lahev na pití. O tom více zde.

Unschooling, kdy ano?

Jednoznačně lze ale dát dítěti volnost ve vývoji tehdy, pokud již správnou variantu hlásky začíná používat, ale zatím jen zřídka. V tomto případě mu nic nebrání hlásku do řeči plně zapojit. Jen to bude vyžadovat nějaký čas.

Někdy vezmou rodiče vývoj řeči do svých rukou ve snaze vyhnout se návštěvě terapeuta.

Někdy se stane, že rodič nevydrží a chce zkusit nápravu sám. Setkávám se mnohdy s takovou chybou. Rodič se snaží dítě hlásku naučit i přesto, že tomu brání výše zmíněné mechanismy, o kterých neví. Rodiče pak dítě opravují. Chtějí aby napodobilo hlásku po nich a rovnou v celém slově. To ale není možné. Vše má svůj postup a řád. Řeč se staví stejně jako dům. Od základů, cihlu po cihle. Když jedna chybí nebo se postaví křivě, horní patra jsou nestabilní nebo dokonce spadnou a dům nemůže stát. Je tedy na místě si uvědomit, že nic nebrání tomu, abyste se dostavili na jednorázové vyšetření, kdy vám klinický logoped s jistotou odhalí příčinu potíží v řeči vašeho dítěte a nasměruje vás. Chcete i přesto nechat vývoj na dítěti samotném? Jako rodiče k tomu máte plné právo. Nezapomeňte však logopedovi položit důležitou otázku: Pokud má mé dítě tyto potíže, brání mu něco v tom, aby se s nimi vypořádalo samo? Možná dostanete jen pár drobných rad, které zvládnete doma sami, bez vedení. Možná ale také dostanete doporučení v terapii pokračovat. Důvěřujte odborníkovi. Pokud chcete mít jistotu, zda se vývoj řeči vašeho dítěte ubírá správným směrem, stáhněte si zdarma e-book Jak má mluvit ve třech letech?  Případně, pokud máte dítě předškolního věku, užitečné informace o vývoji řeči najdete v e-booku Jak má mluvit v pěti letech. Ke stažení zdarma je zde.