Nemůžete se dočkat, až vám dítě na otázku „Co to je?“ konečně odpoví? Zaslechnout první dětská slova je ta nejsladší odměna. Když z úst vašeho drobečka zazní dětské ham, máma nebo etě, je to jako byste se probudila z dlouhého snu o ospalé princezně. Ukážu vám 3 zásadní kroky, jak podpořit chuť dítěte promluvit. Tlak obvykle vytváří odpor. A touha je často s tlakem spojená. Snaha vynutit z dítěte první slovíčka může vést k tomu, že na tento toužebný nátlak dítě bude reagovat odporem a nechutí. A to se k vývoji řeči skutečně nehodí. Jak tedy dítě jemně postrčit a podpořit v proslovení prvních slov? Vezmeme si na pomoc zvukomalebná slova, která se ve slovníku dítěte objevují jako první. Jak již jejich název napovídá, jsou to slova, která pojmenovávají zvuky – nejčastěji zvířat. A tyto zvuky musí dítě nejprve slyšet, aby je mohlo následně pojmenovat :). Logické že? Ale to není vše. Zvukomalebná slova přitahují pozornost dětí nejen proto, že jsou krátká, snadno zapamatovatelná, jednoduchá a melodická, ale hlavně jsou snadná na vyslovení, protože velká část z nich neobsahuje žádné obtížnější hlásky. Pokud ano (např. vrkú), dítě si obvykle zvolí cestu nejmenšího odporu a tyto obtížné hlásky vynechá (v-kú), přesto se je nebojte do slovníku zahrnout. Jak postupovat? Jdeme pěkně postupně, od schopnosti všimnout si, zaposlouchat se, sledovat, pochopit, ukazovat a teprve nakonec vyslovit :).

1. Učíme se poslouchat

Všechna živá zvířata vždy přitahují pozornost dětí. Hýbou se, mají různé tvary, příjemnou srst, často na dítě reagují a navíc vydávají jednoduché zvuky. Proto se učíme zvuky zvířat nejen s obrázky, ale také si je ukazujeme v reálném životě. Dítěti nejprve ukazujeme obrázek a doprovázíme ho daným zvukem. Sledujeme, který obrázek dítě zaujme. Obrázek se zvířátkem si můžeme přiložit k ústům, aby dítě vidělo, jak se naše mluvidla pohybují, a tím se naučilo propojit správný pohyb se slovem a obrázkem. V této fázi jen povídáme zvuky, ale nechceme, aby je dítě vyslovilo.

2. Ukazujeme

KDE JE…? Když dítě obrázek již několikrát vidělo, obrázky už zná, ukazuje na ně, případně je doprovází zvukem nebo se alespoň pokouší, přistoupíme k otázce KDE JE…? Před dítě položíme dva obrázky, např. psa a kočky, a ptáme se ho: Kde je HAF? Sledujeme, zda dítě zaměří zrak na správný obrázek nebo zda na něj ukáže, případně ho podá. Tím máme ověřeno, že dítě tomuto slovu rozumí. Pokud se tak nestane, na obrázek ukážeme a zopakujeme: To je HAF. Tím upevňujeme propojení obrázek–slovo. Takto pracujeme s celým souborem obrázků nebo s dětskou knihou. Stále ještě nechceme, aby dítě slovo vyslovilo. Mluví totiž už tím, že na něho ukazuje, a to je báječné. Oceňme to.

3. Ptáme se

CO TO JE? Teprve následně přistoupíme k otázce CO TO JE? V této chvíli totiž už víme, že dítě slyšelo slovo několikrát, současně ho také umí najít, vidělo naše ústa, jak ho vyslovujeme, a tak je velká pravděpodobnost, že bude mít snahu ho správně říct. Pokud ne, nevadí. Na dítě netlačíme a pracujeme především na tom, aby obrázkům rozumělo. Až bude připravené, tak o nich bude samo povídat. Je ale také možné, že v předchozích krocích dítě nemělo plnou pozornost, že ho zkrátka tento způsob práce nezaujal. O to více platí, že nebudeme na dítě tlačit, aby obrázky pojmenovalo. Ale zařadíme do činnosti místo obrázků reálné předměty. Je možné, že dítě ještě není připravené na práci s knihou nebo obrázkem. A postupujeme úplně stejně. Více si ale s předměty hrajeme, užijeme si je naplno, a neustále je doprovázíme krátkými slovy a dopřejeme dítěti čas. Ať vám to jde s úsměvem! Martina  A pokud slova stále nepřicházejí, existuje několik dalších způsobů jak je nastartovat. Více se dozvíte v online kurzu pro rodiče a děti od 2-3,5 let zde. Produkt zvuky zvířat a další materiály pro nejmenší najdete na eshopu: eshop.celostnikomunikace.cz.