Moje cesta k celostní komunikaci

Mgr. Martina Kolmanová

Vítám tě,

Jmenuji se Martina a dnes jsem nadšená logopedka a miluji svou práci.

Dokáži svým klientům efektivně pomoci. Užívám si každou terapii, protože je vždy jedinečná a obohacující. Troufnu si říci že každé dítě, ale i rodič, kteří ke mně přicházejí, jsou mými dalšími učiteli.

Děti jsou stejně pestré jako jejich dovednosti. A jsou úzce propojené se svými rodiči.

Dříve, jsem toto propojení vnímala jako méně důležité, ale moje životní zkušenost mi ukázala, že dynamika vztahů i komunikace uvnitř rodiny, je pro úspěch terapie neméně důležité. 

A proto svůj přístup nazývám celostní komunikací. 

celostní komunikace ve vztahu k dítěti

Skrze logopedii dítě poznává samo sebe, svůj vnitřní svět, který plynule reaguje na svět vnější a současně ho také ovlivňuje. Logopedie tak dítěti nabízí prožitek vedoucí k uvědomění své vlastní vnitřní síly, propojení se se zdrojem této síly a její následné efektivní využití. 

Učím dítě rozpoznat energetickou sílu dechu, vědomě s ním pracovat a skrze dech uvolnit energetické cesty, které vedou k uvolnění mluvidel dítěte. Využívám prvky z yogy i meditace. Vedu dítě především k hlubokému prožitku svého těla a uvědomění si, že právě ono své tělo řídí a ovládá.

Ukazuji dítěti, jaké mechanismy se podílí na tvorbě správné výslovnosti a podporuji ho v přijetí vlastní zodpovědnosti za své kroky vpřed. Mým cílem je, aby dítě i přes vzniklou poruchu, nalezlo přátelský vztah k sobě i svému tělu a tím mohlo otevřít cestu k pozitivnímu léčení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rodina jako zdroj vnitřního poznání

Bohaté zkušenosti jsem získala nejen od mých dětských klientů, ale také od mých tří vlastních dětí. Díky svým dětem jsem se naučila jednu z nejpodstatnějších vlastností terapeuta i rodiče – důvěru. Porozuměla jsem dynamice vztahu rodič dítě a uvědomila jsem si, jak moje chování má přímý vliv na mé děti. Stejně tak můj osobní pády i kroky vpřed se odráží v projevu mých dětí. 

A co víc. 

Na svých dětech jsem si mohla ověřit, jak hluboká vnitřní práce na sobě, síla přijetí vlastního dítěte, stejně jako sebe samého může mít přímý vliv na ochotu dítěte spolupracovat a přímo podpořit jeho psychický vývoj. To vše jsou kroky, které dnes vnímám jako klíč k úspěšné terapii. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak to celé začalo

Cesta k mé profesi začala v mém dětství. Vzpomínám si, že moje sestra docházela na logopedii. Tenkrát jsem nevěděla, co si pod tím slovem představit. Jen sledovala, jak dokola říká slova a opakuje neustále jednu básničku. Všechny myši v šedé chýši mají šedé kožíšky. 

Moc ji to tenkrát nebavilo.

Tento zážitek se mi vybavil v průběhu studia opakovaně. A já jsem si začala uvědomovat, jak hluboký a současně široký obor logopedie je, a že práci s klienty si představuji úplně jinak.

Moje první zkušenosti jsem sbírala v zařízení pro děti s kombinovanými vadami, obzvláště s dětskou mozkovou obrnou a mentální retardací. To pro mě byla velká škola. Myslím, že právě v tomto zařízení jsem získala základy pro celostní přístup. Měla jsem příležitost pracovat s jedním dítěte po dobu několika let, současně vnímat dynamiku rodiny ve které žije, vztahy i způsob komunikace stejně tak sociální zázemí a školní úspěšnost dítěte. Měla jsem také příležitost denně být v kontaktu s dalšími odborníky (fyzioterpauty, psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, ergoterapeutem neurologem i pediatrem), kteří zajišťovali komplexní péči o dítě.

Brzy jsem pochopila, že nejlepšími učiteli jsou samotné děti, ale i jejich rodiče. Nechala jsem se vést. Děti mi velmi rychle ukazovaly cestu, jak jim pomoci, co je baví a co ne. Pochopila jsem, že nereagování a nespolupráce má často jedinou příčinu – úkol je příliš složitý a je třeba ho zjednodušit. Stejně tak jsem poslouchala příběhy z úst rodičů a získávala tak celkový pohled na stav a vývoj dítěte. Uvědomila jsem si, co vše jeho vývoj ovlivňuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osobní a terapeutické zkušenosti jsem spojila v jeden celek

A proto jsem dnes úplně jiný terapeutka než tomu bylo před deseti lety. 

Vydala jsem se cestou, kterou jiní nechodí. 

Už dávno nepracuji jen s dítětem, protože jsem přesvědčená, že pokud chci efektivně a současně i rychleji pomoci dítěti, musím do terapie zahrnout také rodiče. Rodiče a dítě tvoří jeden celek, do kterého se promítají emoce i způsob komunikace, vnitřní vzorce i očekávání, stejna jako nepřijetí.

Na vadu řeči dítěte se dívám v širších souvislostech.

Věřím, že porucha komunikace dítěte přichází, aby podpořila otevřenou, funkční a laskavou komunikaci uvnitř rodiny. 

Pro rodiče je příležitostí pro

  • uvolnění nefunkčních myšlenkových vzorců, přijatých přesvědčení, která nám neslouží
  • osobní růst rodiče
  • nastavení zdravé a otevřené komunikace
  • zpracování osobních vnitřních zranění rodiče 

Pro dítě je zdroj

  • osobní zkušenosti skrze hluboké vnímání sebe sama při práci s tělem
  • poznávání svých hranic, vnitřní motivace, úsilí, sebe-vědomí
  • přijetí zodpovědnosti za sebe a svůj život
  • osobní růst skrze překonání potíží na životní cestě

Mým cílem je, aby porucha řeči rodinu vzájemně zblížila, ne rozdělila. Aby skrze tuto zkušenost rodič i dítě našli cestu sami k sobě. Jestli s vámi přístup, který nabízím rezonuje, těším se na setkání s vámi a vaší rodinou. 

Napište mi na: logopediesusmevem@gmail.com

Martina