Moje cesta k celostní komunikaci
Mgr. Martina Kolmanová
Vítám tě,
Jmenuji se Martina a dnes jsem nadšená logopedka a miluji svou práci.
Dokáži svým klientům efektivně pomoci. Užívám si každou terapii, protože je vždy jedinečná a obohacující. Troufnu si říci že každé dítě, ale i rodič, kteří ke mně přicházejí, jsou mými dalšími učiteli.
Děti jsou stejně pestré jako jejich dovednosti. A jsou úzce propojené se svými rodiči.
Dříve, jsem toto propojení vnímala jako méně důležité, ale moje životní zkušenost mi ukázala, že dynamika vztahů i komunikace uvnitř rodiny, je pro úspěch terapie neméně důležité.
A proto svůj přístup nazývám celostní komunikací.
celostní komunikace ve vztahu k dítěti
Skrze logopedii dítě poznává samo sebe, svůj vnitřní svět, který plynule reaguje na svět vnější a současně ho také ovlivňuje. Logopedie tak dítěti nabízí prožitek vedoucí k uvědomění své vlastní vnitřní síly, propojení se se zdrojem této síly a její následné efektivní využití.
Učím dítě rozpoznat energetickou sílu dechu, vědomě s ním pracovat a skrze dech uvolnit energetické cesty, které vedou k uvolnění mluvidel dítěte. Využívám prvky z yogy i meditace. Vedu dítě především k hlubokému prožitku svého těla a uvědomění si, že právě ono své tělo řídí a ovládá.
Ukazuji dítěti, jaké mechanismy se podílí na tvorbě správné výslovnosti a podporuji ho v přijetí vlastní zodpovědnosti za své kroky vpřed. Mým cílem je, aby dítě i přes vzniklou poruchu, nalezlo přátelský vztah k sobě i svému tělu a tím mohlo otevřít cestu k pozitivnímu léčení.
Rodina jako zdroj vnitřního poznání
Bohaté zkušenosti jsem získala nejen od mých dětských klientů, ale také od mých tří vlastních dětí. Díky svým dětem jsem se naučila jednu z nejpodstatnějších vlastností terapeuta i rodiče – důvěru. Porozuměla jsem dynamice vztahu rodič dítě a uvědomila jsem si, jak moje chování má přímý vliv na mé děti. Stejně tak můj osobní pády i kroky vpřed se odráží v projevu mých dětí.
A co víc.
Na svých dětech jsem si mohla ověřit, jak hluboká vnitřní práce na sobě, síla přijetí vlastního dítěte, stejně jako sebe samého může mít přímý vliv na ochotu dítěte spolupracovat a přímo podpořit jeho psychický vývoj. To vše jsou kroky, které dnes vnímám jako klíč k úspěšné terapii.
Jak to celé začalo
Cesta k mé profesi začala v mém dětství. Vzpomínám si, že moje sestra docházela na logopedii. Tenkrát jsem nevěděla, co si pod tím slovem představit. Jen sledovala, jak dokola říká slova a opakuje neustále jednu básničku. Všechny myši v šedé chýši mají šedé kožíšky.
Moc ji to tenkrát nebavilo.
Tento zážitek se mi vybavil v průběhu studia opakovaně. A já jsem si začala uvědomovat, jak hluboký a současně široký obor logopedie je, a že práci s klienty si představuji úplně jinak.
Moje první zkušenosti jsem sbírala v zařízení pro děti s kombinovanými vadami, obzvláště s dětskou mozkovou obrnou a mentální retardací. To pro mě byla velká škola. Myslím, že právě v tomto zařízení jsem získala základy pro celostní přístup. Měla jsem příležitost pracovat s jedním dítěte po dobu několika let, současně vnímat dynamiku rodiny ve které žije, vztahy i způsob komunikace stejně tak sociální zázemí a školní úspěšnost dítěte. Měla jsem také příležitost denně být v kontaktu s dalšími odborníky (fyzioterpauty, psychologem, speciálním pedagogem, sociálním pracovníkem, ergoterapeutem neurologem i pediatrem), kteří zajišťovali komplexní péči o dítě.
Brzy jsem pochopila, že nejlepšími učiteli jsou samotné děti, ale i jejich rodiče. Nechala jsem se vést. Děti mi velmi rychle ukazovaly cestu, jak jim pomoci, co je baví a co ne. Pochopila jsem, že nereagování a nespolupráce má často jedinou příčinu – úkol je příliš složitý a je třeba ho zjednodušit. Stejně tak jsem poslouchala příběhy z úst rodičů a získávala tak celkový pohled na stav a vývoj dítěte. Uvědomila jsem si, co vše jeho vývoj ovlivňuje.
Osobní a terapeutické zkušenosti jsem spojila v jeden celek
A proto jsem dnes úplně jiný terapeutka než tomu bylo před deseti lety.
Vydala jsem se cestou, kterou jiní nechodí.
Už dávno nepracuji jen s dítětem, protože jsem přesvědčená, že pokud chci efektivně a současně i rychleji pomoci dítěti, musím do terapie zahrnout také rodiče. Rodiče a dítě tvoří jeden celek, do kterého se promítají emoce i způsob komunikace, vnitřní vzorce i očekávání, stejna jako nepřijetí.
Na vadu řeči dítěte se dívám v širších souvislostech.
Věřím, že porucha komunikace dítěte přichází, aby podpořila otevřenou, funkční a laskavou komunikaci uvnitř rodiny.
Pro rodiče je příležitostí pro:
- uvolnění nefunkčních myšlenkových vzorců, přijatých přesvědčení, která nám neslouží
- osobní růst rodiče
- nastavení zdravé a otevřené komunikace
- zpracování osobních vnitřních zranění rodiče
Pro dítě je zdroj:
- osobní zkušenosti skrze hluboké vnímání sebe sama při práci s tělem
- poznávání svých hranic, vnitřní motivace, úsilí, sebe-vědomí
- přijetí zodpovědnosti za sebe a svůj život
- osobní růst skrze překonání potíží na životní cestě
Mým cílem je, aby porucha řeči rodinu vzájemně zblížila, ne rozdělila. Aby skrze tuto zkušenost rodič i dítě našli cestu sami k sobě. Jestli s vámi přístup, který nabízím rezonuje, těším se na setkání s vámi a vaší rodinou.
Napište mi na: logopediesusmevem@gmail.com
Martina