Kdy je vhodné navštívit logopeda? Kdy je ještě brzy a kdy je už naopak pozdě? Tyto otázky si dříve nebo později klade velká většina rodičů předškolních dětí. Četnost logopedických vad neustále stoupá a ordinace logopedů jsou doslova přeplněné dětmi, které vyžadují odbornou logopedickou pomoc.

Kdy je ale ten správný čas přijít?

Abychom mohli dostat odpověď na tuto otázku je potřeba si nejprve říci něco málo o struktuře a vývoji řeči. Většina rodičů se ve vývoji řeči soustředí na to, aby jejich dítě dobře vyslovovalo. Nesrozumitelná řeč nejenže se k pozdějšímu věku už moc nehodí a znesnadňuje posluchači pochopit vyprávění, zároveň komplikuje život i školákovi. Učit se číst a psát písmena, která dítě samo neumí dobře vyslovit, je poněkud složitější. A tak se většina rodičů snaží, aby jejich dítě při nástupu do školy umělo hlavně to R a Ř.

Artikulace, neboli správná výslovnost, je však pouze jedna rovina jazyka. Já ji považuji za takovou třešničku na dortu. Pro mezilidskou komunikaci jsou mnohem důležitější ty ostatní roviny. Ve skutečnosti má jazyk roviny čtyři. Lingvisté o nich mluví v poněkud složitějších výrazech, pro účel tohoto článku si je zjednodušíme.

Jaké jsou roviny jazyka?

1. foneticko-fonologická jazyková rovina (neboli artikulace) – pod ní si můžeme představit nejen výslovnost jednotlivých hlásek, ale také schopnost kvalitativně rozlišit sluchem jednotlivé hlásky, např. rozdíl mezi P a B, dítě je pak schopno slyšet rozdíl mezi pupen x buben. Stejně tak vnímání délky samohlásek, jejich kvantitu, A x Á potřebujeme pro rozlišení slov pan x pán, popřípadě i pro vnímání rytmu řeči.
2. lexikálně-sémantická jazyková rovina (neboli slovní zásoba) – do této roviny patří slovní zásoba – ať už je to aktivní (ta, kterou používáme) nebo pasivní (ta, které rozumíme). V této rovině sledujeme, jak širokou slovní zásobu dítě má a jak slovům rozumí.
3. morfologicko-syntaktická jazyková rovina (neboli gramatika) – tato rovina je velmi pestrá, zahrnuje schopnost dítěte používat a rozumět gramatickým pravidlům českého jazyka. Jedná se např. o skloňování, časování, tvorbu množného čísla. Z hlediska tvorby vět sledujeme nejen jejich délku (tzn. počet slov), ale také skladbu (zda dítě slova ve větě správně řadí). Zajímá nás, jaké slovní druhy dítě používá, jestli nevynechává předložky nebo zvratná zájmena. Stejně tak je důležité, jak dítě větě rozumí. To zjišťujeme jednoduchými otázkami kdo, co, jaký, proč, kam apod.
4. pragmatická jazyková rovina (neboli komunikace) – tato rovina zahrnuje v podstatě všechny předchozí. Dítě tu  musí uchopit řeč jako nástroj komunikace a prokázat, že ji umí efektivně a správně použít. Např. že dokáže vést jednoduchý rozhovor, odpovídat na otázky, sdělit krátký zážitek, umět se ptát apod.

Vývoj těchto dovedností má své zákonitosti. Stejně jako se postupně zlepšuje výslovnost dítěte, tak se zdokonaluje i délka výpovědi, rozšiřuje se slovní zásoba a zpřesňuje se gramatická struktura věty. Dítě se postupně stává parťákem pro příjemný rozhovor. A tomu by se také měl přizpůsobit náš projev. Ačkoliv u dvouletého dítěte většinou používáme jednoduché věty mnohdy i slovní spojení nebo jednoslovné vyjádření typu pápá a udělej hačí, u předškoláka už očekáváme kvalitní rozhovor, který ještě může být mírně rušen drobnější vadou výslovnosti anebo občasnou chybou v použití gramatiky.

Co můžeme v určitém věku od dětí očekávat?

U ročního dítěte

Očekáváme počáteční nástup řeči. Dítě používá jednoduché slabiky, občas je zdvojuje – mama, tata, bebe apod. Dítě začíná reagovat na jednoduché pokyny – udělej pápá, hačí, ham. Otáčí se, když na něj zavoláme jménem. Směje se na blízké osoby. Sdílí s námi činnost, sleduje to, co děláme, a pokouší se o nápodobu. Má rádo zpěv a říkanky s pohybovým doprovodem. Lze ho již krátce zaujmout knihou nebo hrou s předměty např. zvířátky apod.

U tříletého dítěte

Očekáváme vývoj na úrovni tříslovných vět. To znamená, že dítě používá tři slova řazená za sebou ještě s velkou četností gramatických a výslovnostních chyb. Nicméně u něj vidíme snahu se dorozumět. Má základní slovní zásobu. Dokáže pojmenovat předměty, osoby a činnosti, se kterými se běžně setkává. V řeči většinou chybí nebo není správně realizováno L, ČŠŽ, KG, ŤĎŇ, CSZ, R a Ř. Ostatní hlásky by již dítě mělo běžně používat.

U pětiletého dítěte

Očekáváme už delší vyprávění. Schopnost zapamatovat si děj z pohádky a krátce o něm vyprávět, třeba formou návodných otázek, kdy se dítěte občas zeptáme na konkrétní obsah děje. Chybovost v použití gramatických pravidel by měla být už jen ojedinělá, přesto se často objevuje v delších větách a souvětích a také ve chvíli, kdy dítě vypráví o něčem méně známém. Z hlediska výslovnosti má dítě nárok ještě neumět CSZ a R, Ř. V předškolním roce by mělo také dítě postupně poznat první hlásku ve slově.

Obecně lze tedy říct, že pokud tříleté dítě nemluví nebo mluví velice málo a nesrozumitelně, je vhodné vývoj řeči dítěte alespoň konzultovat s dětským lékařem, ideálně přímo s klinickým logopedem.

V případě, že ve čtyřech a půl letech dítě používá 10 hlásek s chybnou výslovností, není na co čekat a je vhodné navštívit dětského lékaře ještě před povinnou pětiletou prohlídkou. Nejčastěji se jedná o hlásky: l,r,ř, c, s, z, č, š, ž, ď, ť, ň. Dostanete tak doporučení na logopedii o půl roku dříve, než je běžná situace, což bude dítěti jedině ku prospěchu.

Stejně jako v jiných aspektech života platí přijít lépe dříve než později. Pokud totiž přijdeme pozdě, dítě začne budovat řeč na chybném základě a z jeho projevu se stane zvyk. A jak víme, zvyk je železná košile.